Příběhy z konzultací

ASTMA

Tedy není to úplně astma, spíše náběh, má několik záchvatů dušnosti za sebou a pár koleček lékařských ještě před sebou. Chtěla vědět proč, co jí má tato záležitost ukázat a jaké téma si má zpracovat. Samo, že astma nechce, kdo by ho taky chtěl, že?
Dostáváme se do dvou inkarnací, ve kterých se propojuje fyzický stav, který zažívá v posledních týdnech a témata psychická, která si současně zpracovává taktéž.

Dostáváme se tedy do prvního příběhu. Začíná se dusit, tělo je ve stresu, zvedá se jí žaludek. Vnímá tmu a příšerný zápach. Trochu ji zlobím tím, jestli bude první, kdo půjde “blejt”, ale trvá na tom, že první rozhodně nebude. Nicméně pocit trvá. A tak ji provádím dál. Často totiž regresující vidí pár okamžiků před smrtí, smrt samotnou, nebo traumatizující stav, který trvá nějakou dobu, než zemře.
Proto je fajn, když při regresi u sebe někoho máte, někoho, kdo vás citlivě provede, vše vysvětlí, nikam nespěchá a hledá souvislosti k doplnění celého příběhu, který se potřebuje vytáhnout z nevědomí.

Takže zpátky k smrádku. Cítím to taktéž, protože to, co vnímá klient, vnímám často také. Je to fakt k poblití. Vlhko, zatuchlina, tma, lidské výkaly, mrtvá těla. Uááá, ještě když o tom píšu, tak mi z toho není nejlépe.
Je ve vězení, dlouho. Je mladý kluk, asi tak 17 let, rozumem je však tak na 8. Ukradl chleba, aby jeho nemocná máma a dva malí sourozenci měli co jíst. Pekař ho však udal, mladíkovi usekli ruku a hodili do vězení. Často viděl, jak mučí ostatní vězně a měl strašný strach, že jednou budou mučit i jeho. Zažíval strašnou vinu, že matku a sourozence nechal nezaopatřené, stud za to, že musel krást, protože mu žádnou práci nikdo nechtěl dát (byl takový pomalejší, hloupější – ve středověku chráněné dílny pro mentálně postižené prostě nebyly), nenávist k bohu, proč ho trestá, odpor sám k sobě a vztek na ostatní lidi kolem sebe, kteří mu nebyli schopni pomoct. Takže to vše prodýcháváme, zpracováváme, čistíme… Jsme s mladíkem dokud nevydechne naposledy. Umírá smířen i když v horečkách při zápalu plic.

Druhý příběh nás vede ještě o kousek dál. Klientka vidí rovnou nepříjemnou smrt, vidí ženu, která byla zaživa pohřbena s polámanými končetinami, aby nemohla z hrobu vylézt. Posouváme příběh zpátky a zjišťujeme, že byla porodní bábou a bylinářkou, takovou tou vesnickou bábou a čarodějnicí v jednom. Jednoho dne, on to tedy byl asi týden asistovala u porodu tamější vévodkyně. Její dítě se narodilo postižené, žena zemřela brzy po porodu a dítě po ní. Otec dítěte (bratr rodičky!!!) nařkl bábu za to, že je čarodějnice, že ona může za to, že mu ďábel posedl syna a potrestal jeho ženu smrtí.
Nechal ji zavřenou, kde ji průběžně znásilňovali tak dlouho, dokud neotěhotněla. Po narození ji zpřelámali nohy a ji i dítě zasypali hlínou.
Opět následovalo klientčino dušení, dávení a pak následné přijímání, zpracování a uvolnění. Pocitově to byla nekonečná marnost, neochota žít (ano, “bába” věděla, že to dítě bude problém a jediná šance, jak tomu uniknout by byla, že by se nechala zabít rovnou), vztek a bezmoc…

Klientka naprosto krásně dýchá, je uvolněná a spadla z ní snad tuna zátěže.
To ta hlína, to je fakt strašně těžká 
Oči má jasné, tvář projasněnou. Vypadá úžasně…