Nezařazené

BUBÁCI

Možná se to ani nedá nazvat bubáky, ale děje se jí prostě něco divného. Mívá “návštěvy”. Ne úplně hezké a příjemné. Spíše děsivé. Hlavně když usíná, nebo spí. Občas k ní promlouvají ve spánku a říkají jí, že ji dostanou, že už neuteče. Budí se unavená, vyčerpaná. Má to už od dětství. Trochu se do toho bojí hrábnout. Přeci jenom to není jen tak.

Ptá se mě, jestli je normální, jestli si to jen nevymýšlí. Já jí tvrdím že ne. Občas spolupracuji s lidmi, kteří tímto trpí. A divní rozhodně nejsou. A že to není o čištění, které bude do aleluja, ale o tom, najít PROČ se to na ni nalepuje a vysává jí to. (V jednom snu ji dokonce dojili jako krávu…). “Oni” se totiž na ni nelepí jen tak pro nic za nic. Přivtělené duše existují a jdou tam, kde jim to je dovoleno. Energetické čištění je nekonečný nesmyslný proces, který ulevuje jen na chvíli. Přijdou totiž znovu a znovu.

Jdeme tedy na to. Je trochu roztržitá, máme nějaké vrstvy odporu a strachu, takže odbíháme průběžně od tématu, pak se připojujeme zpátky a tak stále dokola, abychom to v rámci času udělaly a neprokecaly o blbostech.

Chci totiž po ní, aby se naladila do stavu, když je vnímá. Eheee fuj, to se jí moc nechce. Jenže bez toho to neuděláme a budeme vařit polívku z vody. Chci pocit. I když je odporný a tíživý. Já se po jejím pocitu můžu dostat hlouběji.

Po chvíli to mám a postupně rozkrýváme celý příběh.

Dostaly jsme se asi do 16. století. Je jí tak 16, dělá služebnou u nějakého panovníka. Panovník a jeho podporovatelé nevládnou zrovna hezky a lidem se u něj špatně daří. Ve městě se vytvořila skupina odpůrců. Sedláků, chlapů od rodin, kteří chtějí sesadit ukrutného pána, škodí, možná mu kradou jeho majetek a rozdávají chudým. Děvče je velmi dobře zná, sama pochází z rolnického rodu.

Panovník se rozhodne loupežníky zničit a snaží se je zlikvidovat a chytnout. V rámci tohoto projektu a jiných různých pokusů a procesů vyšle naivní děvče s tajným vzkazem, který předává loupežné bandě. To, co tam bylo, jsme nezjistily. Ale na základě tohoto vzkazu byla loupežná skupina pochytána a veřejně popravena. Děvče si to však vzalo za své.

Od té doby žila v strašných výčitkách. Hrozili je tenkrát, že ji vyženou, že zemře hlady, neměla kam jít. Vyčítala si, že se nenechala vyhnat, že raději nezemřela sama, že dopustila smrt 30 mužů, zanechala 30 vdov a hromadu sirotků. Výčitky, hrůza a stres byly tak velké, že děvčeti přeskočilo. Od té doby ji loupežníci strašili, promlouvali s ní. Schizofrenie, nebo psychóza.

10 let žila ve výčitkách, strachu a hrůze. Byla tak děsivá, že jednoho dne skočila ze skály, aby se potrestala, aby ukončila své trápení a trest.

Takže čistíme, uvolňujeme, doplňujeme souvislosti ze současného života. Ukončujeme sebetrýzeň a sebedestrukci. Přijímáme, pouštíme, necháváme loupežné sedláky jejich osudu. Ono by je stejně chytli a popravili, dřív nebo později.

Žena je svobodná. Má pocit, že praskají starodávné obruče, které jí táhly k zemi. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá,…

Druhý den mi napsala zprávu, že po několika letech spala klidně, vyrovnaně. Žádné děsivé sny, žádná únava, žádní bubáci. Že spala až do rána, aniž by se porad opakovaně budila a byla na příjmu celou noc. Takový normální klidný a hluboký spánek si nebyla nikdy, kam ji paměť do dětství sahá, schopna dopřát.