Příběhy z konzultací

TEN, CO NESPLNIL SVŮJ SLIB

Přišel ke mně poprvé. Nevěděl, co konkrétně řešit, protože se původní problém vyřešil před pár dny. Chvílemi jsme se smáli a říkali si, že si prostě jen tak popovídáme a pak se sejdeme někdy znovu. Až bude vědět, co a jak. Téma jsme však brzy našli. Jeho velmi úzký vztah k rodině a na partnerkách. Ne, že bych jich měl najednou několik, ale na všech těch ženách, které byly jeho partnerkami v průběhu času.

Na regresi se moc těší, je zvědavý, takže tlačí trochu víc, než je potřeba a příběh se nám nedaří otevřít. Je to takové kouzlo – pustit to a netlačit.

Máme první záblesk. Už ho vidíme a víme o koho jde.

Jenže nám to zase nejde. Vůbec se nám nechce příběh ukázat. Možná je to opět na sílu, možná je tam jeho vlastní odpor a strach.
V pořádku. Každý to máme nějak.

Chci tedy po něm, aby si muže představil. Jakoby byl s námi v místnosti. Víme, jak vypadá. Dobře padnoucí oblek, pískový baloňák, vlněný klobouk. Elegán předválečné doby.

Občas se diví, že mluvím o tom, na co on teprve myslí. Jak já to prý dělám? Směju se a odpovídám, že jsem přeci čarodějnice. Upřímně? Já to popsat neumím! Jde to samo, asi tak jako dýchání. Jak to děláte, že dýcháte? Taky se na to nedá odpovědět!

Průběžně ztrácíme a pak zase nalézáme správnou nit. Už víme kudy, takže pomalu a opatrně odhrnujeme příběh jeho duše, příběh jeho poslední inkarnace.

Seznamte se, prosím, s panem továrníkem 
Byl vlastník textilní továrny, kde pracovalo asi 700 lidí. Vyráběli látky a šili konfekci. Bydlel v krásné vile, obklopen úžasnými předměty (dodnes si na to potrpí) se svou ženou, dcerou a rodiči. Továrna prosperovala a měli se krásně. Byl velmi zásadový, charismatický a v životě i v podnikáni se mu velmi dařilo. Jenže přišla válka a Hitler začal plnit své vize. Továrník měl obrovský strach. Jeho žena byla totiž Židovka. Měl strach, že ohrozí celou svou rodinu a že ji i jejich dcerku odvedou.

Začal spolupracovat s gestapem a v továrně začali vyrábět oblečení pro německou armádu. Nebo něco k tomu. (Hogofogo uniformy šil pro nacisty Hugo Boss, tam jsme však nebyli.) Myslel si, že to bude stačit. Dělal všechno proto, aby jeho rodina přežila. Své sliby byl zvyklý plnit. Jenže všechny sliby vyplnit někdy nejdou.

Továrnu mu nakonec nacisti vzali, ženu s dcerou poslali pravděpodobně do Terezína. Jeho odvedli do vězení. Klient viděl sám sebe v černočerné tmě vězení. Viděl nahého muže, který měl na sobě spousty krvavých ran. Nacisti po něm ještě totiž něco chtěli. Toužili po nějaké informaci, možná nějakém tajném pokladu, o kterém továrník však nic nevěděl. Přesto absolvoval spoustu mučících procesů. Nic jim však neřekl. A jak dodal sám klient, i kdyby to věděl, neřekl by jim to stejně. Je totiž zásadový a tvrdohlavý dodnes.

Továrník byl nakonec zastřelen. Zemřel ve strachu o své blízké, poražen, s pocitem neschopnosti, že nesplnil svůj slib a neochránil své milované.

Takže čistíme, pouštíme, doplňujeme, prostě transformujeme. Doporučuji udělat rituál a každému z nich doma zapálit svíčku. S úctou a vzpomínkou na jejich životy. Zaslouží si to.