Příběhy z konzultací

JSEM PRO TEBE TA NEJLEPŠÍ!

Partnerské problémy. Vztah trvá několik let, nikam se neposouvá. Chlapík udržoval vztah ještě s jinou ženou a klientka trpělivě čekala, až ho to přejde. Přešlo. Ale nic to vlastně nezměnilo. Sexualita nic moc, upřednostňuje jeho potřeby a nijak si to neužívá. Občas o ní prohlašuje různé věci, které ji zraňují.

Varuju jí, že pokud se budeme rýpat v tom, proč se to děje, vyčistíme to, partnerství se někam posune. A nemusí to být zrovna adekvátním směrem. Naopak. Může ji přestat přitahovat a ona si pak může říct, proč s ním vlastně vůbec je. Ale může to být úplně naopak. Rozhodnutí, které není vůbec jednoduché, nechávám na ní. Probíráme to kolem dokola a nakonec prohlašuje, že to nemůže být horší. Že jde do toho, ať se děje, co se děje.
Jestli tam ta láska má být a má pokračovat, tak stejně pokračovat bude. A bude to super. Pokud tam láska není a nemá být, tak stejně jednou nebude.

Pracujeme spolu poprvé, přes telefon, ale je to fajn. Vnímáme se navzájem a připravujeme se na cestu do hlubin.

Vidí ženu, relativně slušně oblečenou, s bílým látkovým kloboukem na hlavě. Okolo jezdí pánové na koních, mají brnění, takže usuzujeme, že to bylo nějaké cca 13. 15. století, těžko říct.
Byla docela mladičká a dělala služebnou hradnímu pánovi. Ne ledajakou. Uspokojovala veškeré jeho potřeby, i ty sexuální. Možná to v těch dobách bylo normální. Možná to za normální považovala jen ona. Těch služebných bylo víc. Hradní pán to měl evidentně pěkně zařízené.

Hradní pán byl prchlivý, agresivní a uřvaný maniak. Jeho sloužící kolem něj našlapovali velmi opatrně. Nebylo dobré, když se hradní pán rozčílil. Vzbudila se v něm šílená agresivní bestie. Měli z něj strach. Velký strach.
Všichni se mu snažili vyjít vstříc a plnit veškerá jeho přání, potřeby, cokoliv. Kdykoliv a jakkoliv. Jinak to bylo životu nebezpečné.

Měl i své světlé dny (to psychopati mají), kdy byl něžný, milý a své oblíbené služebné projevoval lásku a péči. Za tyto chvíle ho milovala. Naprosto a oddaně. Slibovala mu, že ho nikdy neopustí a navždy ho bude milovat. Milovala ho, i když mu ruplo v bedně. Čím víc ji ubližoval, tím víc ho zbožňovala. Tím víc byla něm závislá. Sloužila mu, pečovala o něj, dokonce i zaučovala mladé služebné, které přicházely na hrad, aby správně uměly uspokojit hradního pána. Takový lepší harém to byl, jen ty ženské tam nebyly jen na sex. Ale i na úklid, prádlo, nebo na cokoliv, co bylo potřeba.

Léta ubíhala a pán byl stále nenasytný. Tato žena ho však přestala bavit. Byla nepříjemná, popudlivá.
Svůj život obětovala někomu, kdo si jí vůbec nevážil. Cítila se rozmrzelá, zklamaná životem. Neměla nikoho blízkého, neměla rodinu, přátele a nebylo jí z toho dobře. Tak moc se snažila být pro něj ta nejlepší. Často mu to připomínala, ale k ničemu to nevedlo. Pán si jí přestal všímat a ženě bylo ještě hůř.

Jednoho dne se šla projít k rybníkům a tam náš příběh skončil.
Tma a konec.

Smrt.

Hradní pán se své služebné zbavil. Ten, kdo tento úkol dostal, ji zabil zezadu, nepřipravenou a překvapenou. Ještě než její život byl úplně ukončen, vyřkla své prokletí, že ona je tou jedinou, která je pro něj ta nejlepší a žádná jiná. Na věky věků.

Prodýcháváme, čistíme, rozvazujeme a zvedáme prokletí.
Pouštíme, odpouštíme, uvolňujeme.
Je toho spousta a je to krásně cítit.
Uvolnění.
Změna.
Svoboda.

Žena je na cestě ke své síle a moudrosti.