Příběhy z konzultací

MLYNÁŘKA

Dnes vám povím příběh o jedné mlynářce. Není teda moc hezký. Ale to už tak v mých příbězích bývá.

Před dávnými lety žila jedna žena. Muže už neměla, odešel do války, odkud se nikdy nevrátil. Měli 5 dětí a jeden mlýn. Žena byla zvyklá tvrdě pracovat. Její mlýn mlel obilí pro celou vesnici a okolí, zaměstnávala tři pohůnky, kteří jí chodili vypomáhat. Byla to tvrdá a razantní ženská.
Žili se relativně dobře. Měli co jíst, kde bydlet a děti pomalu vyrůstaly.

Zemi, ve které žila, obléhali průběžně nějací nájezdníci. Bůhví, v jakých to bylo dobách. Mlýny jsou v kraji odnepaměti a nájezdníci obléhali jiná území stovky let.

Ale zpátky k mlynářce. Je jasné, že taková samotná ženská s 5 malými dětmi je snadným terčem. Její mlýn byl kamenný, dobrý, měl strategickou polohu a nájezdníkům se hodil. Zkoušeli to relativně po dobrém, ale mlynářka se vyhnat nedala. Byla to pořádná herdekbaba a poslala je ke všem čertům.
Jenže nájezdníci nebyly žádný béčka a jen tak se nevzdali.

Jednoho dne musela odjet z mlýna a nechala děti samotné. Nájezdníci toho využili a vymysleli parádní věc. Ukázali jí, že oni jsou silnější a hnusnější. Zabili pohůnky, zabili všechny děti a jedno po druhém pověsili za trámy mlýna, aby mlynářka viděla vše hned po příchodu.

V tu chvíli, co je uviděla, jí zamrzlo všechno v hrudníku. Byla paralyzovaná, v šoku, nemohla mluvit, křičet a jen tak se bezcílně potulovala krajem. Všechno, pro co žila, zemřelo. Nenáviděla všechny muže, nenáviděla život, nenáviděla Boha. Nenáviděla sama sebe, že něco takového dopustila. Vina, smutek, zlost, prázdnota, zoufalství a žal. Převeliký žal. Žena z něj našla východisko, zemřela za pár dnů stejně jako její děti.
Zemřela jednoho chladného rána v březovém háji, plná bolesti a smutku. Jen si ten šátek na strom pověsila sama.

Jak se tento příběh setkává s klientkou? Řeší autoimunitní onemocnění štítné žlázy. V noci nemůže spát a mívá občas podivné stavy úzkosti a nervozity.Často pláče. Jen tak. Mívá pocity tíhy na hrudníku. V životě se jí nic závažného nestalo. Jen se měla relativně dobře. Děti rostou, rodina funguje a najedou přišel tento strach z hlubin její duše.
Aby se to zase nepokazilo. Aby nepřišla o všechno, co je jí nejcennější. Rodinu. Na hluboké úrovni tedy začala vše kontrolovat a hlídat, o všechny intenzivněji pečovat, aby zabránila potenciálnímu nebezpečí. A štítná žláza na tento tlak reagovala nemocí…

Vše vyčištěno, zpracováno. Doporučen pohřební rituál za všechny děti i za mlynářku a pro sebe něco dopřávajícího a hýčkacího.