Byla si u mne pro čaj. Dostala doporučení od kamarádky, která po týdnu pití bylin ukončila tříměsíční rýmu. Má neustálé záněty močáku, gynekologické potíže a pořád se jí něco zdravotně děje.
Nabízím konzultaci, přijde mi, že by bylo hodně fajn, kdyby se podívala do “podhoubí”, má to tam potenciál. Setkáváme se pak osobně při předání čaje a domlouváme si termín konzultace.
Jdeme hned na věc. Vše vysvětluju, dobrý, nějak to dáme. Asistuje nám tu Toník, občas houká, občas jen tak sedí a čte si svoje.
Ladíme se na její bolest. Dostáváme se do daných míst velmi brzy. Vidíme obě mladou ušpiněnou slečnu v kdysi bílé košilce stojící v rohu v nějakém obchodě. Všude je cítit strach a panika.
Posouváme příběh kousek zpátky. Je to mladá cca 14tiletá slečna, má se krásně, žije v dobře situované rodině, chodí na gymnázium, věnuje se umění. V rodině panuje mír a pohoda.
Jmenuje se Agnieszka a máme obě pocit, že město, kde žije je Varšava.
Občas se vracíme do tady a teď, aby to nebylo příliš náročné. I tak vím, že dostává zabrat a že ji nešetřím. Musíme projít traumatem, tudy totiž vede cesta.
Jsme tedy opět v příběhu, víme co a jak a už je čas vidět to “nejhorší”. Jednoho dne přijela ruská armáda. Všichni museli vyjít z domů, rodiče odvedli někam a ona se schovávala v jednom z krámků poblíž. Domů nemohla. Možná měla obrovský strach jen vyjít z úkrytu, možná ani neměla už kam. To bylo přesně to místo, které se nám ukázalo jako první.
Našli ji vojáci. Smradlaví, špinaví, agresivní, pološílení. Znásilnili ji a “pěkně” si s ní pohráli. Kulometem (nebo něčím takovým) a nožem jí protrhli tkáň v pochvě až k močovému měchýři a možná sebou vzali ještě další vnitřní orgány.
Zůstala tam krvácející, s pocitem vlastní špíny, studu a odporu. Nikdo jí nepomohl. Všichni se báli vylézt a ona ani nedutala, aby nepřišli znovu.
Byla paralyzovaná, vyděšená a strašně ji to bolelo. Zranění bylo totiž příliš velké. Zklamali ji všichni muži. Ti, co byli agresivní a ublížili jí a ti, co jí nepomohli.
Doplňujeme různé souvislosti. Tohle téma klientku od mala velmi zajímá, pár let dokonce žila v Polsku, zajímá se o jejich válečná traumata. Má problémy s muži, ženské potíže má snad od puberty a záněty močáku od mala. A spoustu dalšího. Je to jasný, naprosto to tam sedí. Neuvěřitelné. Jen příběh pokračoval dál. V jiném těle a v jiný čas.
Ukončujeme tento příběh zraněné dívky a jsme s Agnieszkou do jejího posledního výdechu. Věnujeme jí pozornost, lásku a přijetí. Dáváme ty správné informace k uchopení.
Pláčeme obě dvě. Ta úleva je neskutečná. Klientka září a vypadá, že tu nechala snad kamenolom.
Neuvěřitelný rozdíl “před a potom”. Cítí se výborně, i když unaveně.
Vidíme se i druhý den. Vypadá pořád úžasně a cítí se skvěle. Jsem zvědavá, jak moc a jak brzy se projeví účinek regrese i na fyzickém stavu. Věřím, že výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.