Dalo by se říct, že tato témata spolu nesouvisí.
Alergie je přece něco vrozeného, něco s imunitou, něco, co se děje samo.
Ale já si stojím za tím, že naše tělo neprodukuje tyto patologie jen tak. Že je to něco, nad čím nemáme mávnout rukou. Ale něco, nad čím se máme pozastavit.
Kromě toho, že většinu zdravotních trablů můžeme výrazně zmírnit nebo ukončit.
(Zajímavý je, že většina lidí si nenechá na alergii sáhnout. Budou řešit cokoliv – chlapy, práci, ale alergii neee. Asi si ji potřebují z nějakého důvodu hýčkat…)
A jak může alergie souviset s hodnou holkou?
Pojď si přečíst příběh mé klientky a mé “detektivní” práce.
Alergie se objevila, když byla malá.
Právě tam jsme začaly hledat jemné nesrovnalosti, které by mohly způsobit vnitřní tlak a odmítavé reakce na vnější svět. Jenže v dětství se nic špatného nedělo. Na první dobrou to nedávalo smysl.
Jenže pod tím vším se odehrával ještě jiný příběh.
Nespoutaná divoženka se začala formovat do hodné holky.
Tohle se má, takhle se to musí.
Jo, to je ono, hodná holčička, takhle se to dělá!
Žádné emoce,
naplňování očekávání ostatních.
Protože co když ji nebude mít nikdo rád?
Všechno začala potlačovat.
Dostala za to odměnu – přijetí. I když to, že nikoho nerozčilovala, muselo většinou stačit.
Vznikl tak hluboký vnitřní konflikt a chaos, nedůvěra ve vnější svět i v samu sebe, která s věkem vzrůstala.
Alergie byla jen důsledkem.
Někudy to ven jít musí…
(Ano. Je potřeba naučit dítě respektu a pravidlům soužití. Jenže, když všechno potlačím, protože co kdybych nedejbože někoho někdy nasrala, nefunguje to. Je to jen sebedestrukce, nic víc.)
Pozn. Tohle bylo první setkání zaměřené na alergii. Pravděpodobně nebude stačit a příště se otevře další vrstva. Nebo taky ne. Tělo je v tomhle úplně boží!