Tento příběh jsme otevíraly v rámci Cesty pro čarodějky a kouzelnice, abychom osvobodily její jakousi nejistotu a strach, zvýšily sílu a daly růst jejímu potenciálu, který má ohromný. Kdyby na tento příběh nebyla připravená, neotevře se a já se tam nedostanu. Teda dostanu, protože se dostanu skoro všude, ale bude se nám špatně číst a docela se na tom nedřeme. Nene, každý příběh má svůj čas a hlásí o pozornost.

Zažily jsme toho spolu už dost. Prošly jsme úchvatnými i velmi náročnými vrstvami. Jde u ní vidět, že už na sobě v minulosti hodně zapracovala, takže nemusíme odhazovat bordel a věnujeme se opravdu tomu, na co je připravena.

Pokud je žena čarodějkou a má různé schopnosti, obvykle tyto schopnosti měla už někdy předtím. Ne vždy došla do zdárného úspěšného konce, většinou to byl pěkný průser, nebo něco, co dělalo život těžší a složitější. Jakoby to vypadalo, že nějaké takové schopnosti navíc ani v podstatě nechcete. Jen vás to tam pořád táhne…

Yrsa, 10. století

Od malička měla jiné schopnosti a vědělo se to o ní. Měla zvláštní modré oči, průzračné jako led a řezavé jako břitva. Vnímala spoustu věcí, mluvila s duchy a viděla to, co bylo jiným skryto. Viděla budoucnost i minulost.

Bylo jí asi tak 8, když dospělí usoudili, že s těmito dary musí jít tam, kde ji naučí s tím pracovat a využívat je. Ve vedlejší vesnici byl čaroděj, který ji vzal do učení. Neměla to s ním jednoduché, navíc byl čaroděj peknej prasák a malou holčičku sexuálně zneužíval a trestal. Za pár let opouštěla „výcvik“. Cítila se hodně sama, nepochopená, nepřijatá a hlavně zahořklá vůči mužům.

Čarodějky to v tu dobu neměly vůbec jednoduché. Společnost se jí raději vyhýbala, rodinu s ní nikdo mít nechtěl. Stala se ženou, které se lidé báli, ale přesto rádi využívali jejích rad a vhledů.

Za pár měsíců se holka vypracovala až k těm nejvyšším ve vesnici. Často pojídala houby, popíjela lektvary s čarovnými účinky (rozuměj něco jako lysohlávky, rulík a blín) a své vhledy sdělovala náčelníkovi a jeho blízkým. Byly hodně dobré, konrétní a silné. Náčelník a muži, kteří byli důležití ve vesnici využívali jejích rad často a rádi.

I ona potřebovala jejich přízeň. Potřebovala mít uznání, pocit, že někam patří a že je součástí komunity. S velkou částí mužů, pro které pracovala i sexuálně žila. Potřebovala jejich sémě, ze kterého si brala sílu pro svou práci i existenci. No a aby neotěhotněla, to se fakt jako nehodilo, pila nějaké další byliny.

Tato spolupráce vydržela několik let. Muži vyhráli spoustu soubojů, protože „vidění“ čarodějky jim dávalo možnost, aby získali důležité kroky před nepřítelem a nade všemi kolem vyhrávali. Byli skutečně silní. Naslouchat viděním vědmy znamenalo velký úspěch. Kromě jasnovidných vhledů měla znalost bylin a stromů, takže i ženy často využívali jejích služeb.

Po čase však začala Yrsa trpět nočními děsy. Možná za to mohla nezřízená a několikaletá konzumace psychedelik a omamných látek, možná únava, velká zodpovědnost, strach a stres. Měla strach spát, v noci ji navštěvovali duchové těch, kteří přišli kvůli ní o život. Po čase nebyla schopná rozlišit vhledy od bludů a míchalo se jí to všechno dohromady.

Jedna vidina ji děsila nejvíc. Viděla náčelníka a jeho muže v krvi. Každou chvíli, když zavřela oči a usnula. Viděla jejich potupný konec, ale neviděla způsob, jak tomu zabránit, neviděla, kdy to přijde. Chtěla vědět a vidět víc, ale víc nepřicházelo. Neviděla protivníka, neviděla žádné další indicie. Jen krev a mrtvé.

Přestala mluvit a stáhla se do sebe. Obraz se jí často vracel. Muži se jí často tázali, ale nic jim neřekla. Nereagovala na výtky, na křik, ani prosby. Nerozuměli jí a nikdo jí nechápal.

Jednoho dne se její předtucha vyplnila. Všichni muži z vesnice zemřeli. A ženy, které po nich zůstaly začaly vědmě vyčítat, že je neochránila a svým mlčením je poslala na smrt. Že ona je tak, která za to může. A nikdo jiný. Jen ona. Prokletá.
Čarodějka to ve svém stavu neunesla. Trpěla vinou za smrt mužů i za bolest jejich žen a dětí.
Vyčítala si to a cítila se opravdu příšerně.

Zůstala sama na celém světě.
Odmítnutá, plná bolesti, ale i vzteku, opovržení a pýchy. Proklela zbytek vesnice a rozhodla se, že svůj život ukončí.
A aby zemřela důstojně, ukončila ho sama.
A tak, za pár dnů, si svou rituální dýkou sama podřízla krk.