Necítí se moc dobře v ženském těle, řeší ženské potíže, menstruace jí dává zabrat. Přitahuje podivné úchylné týpky, jako jsou ukazovači, honiči, očichávači, lísači. V metru jich prý bejvá nejvíc.
Má pocit, že jí stále někdo dýchá na krk. Snaží se to však nevnímat. A když už k ní nějaký skutečný úchylák přijde, trvá jí, než jí to dojde. Chlapík se o ní otírá, šudlá si péro a ona to ani nevidí, ani necítí. Varovné signály těla jsou někde na dovolené.

Je také hodně odpojená od fyzického těla. To se však brání a často se hlásí o pozornost různými bolestmi. Cítím mnoho potenciálu v rodových tématech předkyň, ale ty necháváme na příště. Funící chlapík se hlásí o pozornost a život, který tenkrát strávila s ním.

Maria, 16. století

Bylo jí 8, když jí zemřeli rodiče. Žila v bohatém šlechtickém rodě a její dědictví bylo důvodem, proč neskončila v sirotčinci. Církev jí ustanovila opatrovníka. Strýčka. Strýček měl o ni pečovat až do její plnoletosti, aby se následně provdala, porodila dědice a život šel dál.

Jenže strýček nebyl úplně dobrej strýček. Byl to prasák. Svou neteř sexuálně zneužíval od jejích 8 let. Každou noc. Teda aspoň skoro každou. Často na ní lehával a dýchal jí na tvář a na krk. Tmavé vlasy, velký ošklivý nos a rybí hnědé oči. Slizký jako úhoř a těžký jako vůl.
Maria neměla jinou možnost, než to vydržet. Byla v pasti. Její cíl bylo přežít do doby sňatku. Často se upírala k vidině blízkého vysvobození. Světla na konci tunelu. Pomáhala jí víra. Utrpení Přesvaté Bohorodice a ostatních světců ji dodávala sílu přežít, i když čas plynul velmi pomalu.

Dočkala se. Muže jí opět vyjednala církev. Její muž byl podobného sociálního postavení. Láska tam však nebyla. Ani náklonnost. V podstatě tam nebylo vůbec nic. Žádné emoce. Jen dva lidé žijící vedle sebe ve svých světech.

Občas se pokoušeli i o dítě. Pokusy o styk s manželem byly stejné strnulé a nepříjemné jako se strýčkem. Nesnášela to. Odmítala vše fyzické a její mysl často spočívala v modlitbách. Dítě nepřišlo. Asi ani nemohlo.

Tak jako kdysi čekala Maria na den sňatku, nyní čekala, až přijde ten den D, kdy její duše opustí tělo a ona se dostane do ráje. Tak moc se snažila být dobrou, pečlivou a poctivou věřící. Život zde ji zklamal a ač se narodila do bohaté rodiny, nepřineslo jí to žádné štěstí ani radost. Upínala se na představu, jaké to bude až… Dny i roky se táhly jeden za druhým. Žila v marnosti, smutku, odmítající vše radostné a živé a její jedinou útěchou byl Bůh.
Čekala docela dlouho. I když byla připravená. Časem jí však tělo už nebránilo. Byla hubeňoučká, chřadnoucí, slabá. A chřipka jí pomohla do míst, kam chtěla odejít.