Bylo to hluboké a věrné přátelství. Vyrůstali spolu, prošli školní léta a pak společně pracovali na nějakém úžasném zlepšováku. Věřili, že založí svou firmu, že budou spolu podnikat, protože to, co vymysleli, bylo naprosto jedinečné a nové. Chtěli si to nechat patentovat a postupně svou práci vylepšovali. Strávili nad tím spoustu let. Bylo to něco, co se buď používalo ve strojnictví, v automobilovém nebo zbrojním průmyslu.
(Pozn. Byly to nějaké hřídele, systém kovových součástek. Nepodařilo se nám to úplně dobře identifikovat.)
Byli odkázaní jeden na druhého, podporovali se a svou práci zbožňovali.
Jednoho dne však kolega beze slova odešel. Vzal si svůj vynález, dané prototypy a zmizel. Ten, co zůstal (říkejme mu třeba Jan), byl velmi zmatený. Naštvaný. Nechápal, co se stalo a cítil se zrazený. Po čase zjistil, že jejich vynález používají nacisti u výroby zbraní (nebo tanků, či speciálních vozidel) a jeho přítel se stal jedním z výrobních ředitelů továrny, která dané produkty vyráběla.
Jan se rozhodl se, že tenhle člověk u něj navždy skončil. Že s ním nikdy nechce mít nic společného. Že pro něj prostě neexistuje. Navždy. Byl plný vzteku a zmaru. Jejich plány s podnikáním se samozřejmě nikdy nenaplnily. Potloukal se dál životem, ale ve svém vzteku a zlobě na svého přítele často vzpomínal.
Ti, co si byli nejblíž, byli nakonec od sebe na míle daleko. Zůstala tam bariéra, přes kterou se už nedalo přeskočit. Mrtvo, smutno, odtažito.
Oba dva časem zemřeli a pak se sešli zase znovu. V jiných tělech, v jiném čase. Ale smutno a odtažito zůstalo. Jenže to bylo už nutné změnit. Uvolnit zdi, uvolnit napětí, vzájemnou lhostejnost. V současnosti se totiž sešli úplně jinak. Jako dítě a žena v jedné domácnosti.
Při tomto “ponoru” jsme s klientkou zjistily, že kamarád neodešel za lepším a nezanechal Jana bez vysvětlení jen tak.
Musel. Nacisti mu vyhrožovali Janovou smrtí. A aby svého věrného přítele uchránil, jednoho dne bez vysvětlení odešel.
Uvolnily jsme veškeré vazby a procházely jsme spolu různými emočními stavy. Dávaly pozornost, péči a uvědomění. Po čase dokázala klientka odpustit sama sobě a i svému příteli. Bylo uvolněno to, co uvolněno být mohlo a energie mezi nimi může zase volně proudit.