Občas přemýšlím nad tím, proč řešíme věci až když je fakt úplně nejhůř. Až když fakt nemůžeme, jsme v totálním rozkladu, zdraví máme v háji, vztahy na pokraji zhroucení a sami jsme ve stavu, ještě to vydržím, ještě to není tak strašné i když velmi dobře víme, že to k vydržení už dávno není a jsme na padrť.
Možná jsme tak naprogramovaní, takže řešíme věci na poslední chvíli, čekáme na prince na bílém koni, nemáme odpovědnost sama za sebe a dáváme ji někomu nebo něčemu zvenčí. Jsme zvyklí trpět, jsme zvyklí, že jsme nemocní, jsme zvyklí, že je to prostě blbý a tak trochu strkáme hlavu do písku. Jsou lidi, co se maj hůř. My bychom možná chtěli od života moc. Možná se stydíme, že chceme víc, než máme. Možná máme pocit hříchu a možná se bojíme. Možná to přelepíme alkoholem, nikotinem, cukrem a svět se zdá na chvíli v pořádku.
Přičemž spokojenost je nejčastější přání, které přejeme těm ostatním. Ale sami sobě ji nedáváme.
Je samozřejmě důležité řešit všechny ty velké věci, které na nás padají. Ale jako důležitější vnímám, že je nezbytné vnímat svoji každodennost. Ta tvoří náš život. Reagovat na jemné (když jsou ještě jemné) signály těla, vnímat své emoce, pozorovat své myšlenky (a nebýt tím, co si myslíme, že jsme), reagovat na své okolí. Kreativně tvořit a rozvíjet se. Porozumět sama sobě a svému životu. Nic se neděje jen tak. A taky nenechat ty malé věci vyvinout v něco, co nezvládáme, z čeho se sesypeme, onemocníme nebo končíme na psychiatrii.
A aby nám ty malé věci šly, mám pro vás malý tip. Každý den si zkuste říct: “Co pro sebe můžu udělat, abych se dnes cítila spokojená?” Začít od malých, malinkatých věcí a radostí. Začít se více vnímat. Pracovat na své spokojenosti není jen tak, ale věřím, že je to jeden ze způsobů, který jednoznačně obohatí váš život a zlepší jeho kvalitu.