Příběhy z konzultací

PANIKA, ÚZKOSTI A PODIVNÍ CHLAPI

Nemůže často dýchat, svírá se jí krk a tvář, stáhne bříško. Občas přichází i v hyperventilace. Necítí se v sobě příliš dobře a jak píšu výše, její partneři jsou často alkoholici, psychopati a agresoři.

Tentokrát nepůjdeme do minulého života, ale do rodu. Červená nit vedoucí k matce matky, její matce a její matce. Babiččina babička. Prapra. Tam to vniklo. A od té doby jsou všechny ženy rodu jistým způsobem pozměněny a konfrontovány na hluboké nevědomé úrovni. Odžívající si trauma, které vniklo kdysi dávno, na přelomu 19. a 20. století v rodové linii. Jde tam cítit tíha, smutek, marnost, strach a vztek.

Tento příběh skládáme s klientkou dohromady. Občas pláče, špatně se jí dýchá a je to pro ni velmi náročné. V půlce dáváme pauzu na svačinu. Potřebuje cukr a energii, protože ji to velmi vyčerpává. Není to vůbec jednoduché. Ale je statečná. A skvělá! Pojďme tedy k příběhu, který jsme v regresi zpracovaly.

TEREZIE
Vdávala se velmi mladá. Její František byl sice trochu neotesaný a drsný, ale jejich vztahu to nevadilo. Časem dostal práci v hornickém dole. Dostal více peněz, dokonce i domek a vypadalo to nadějně. Jenže František zhrubl ještě víc a taky začal pít. Jeho práce byla velmi těžká a stresující a alkohol mu pomáhal zapomenout. Vlivem stresu, těžké práce a alkoholu začal být agresivní, zlý a nenávistný. Byl také velmi žárlivý. Terezie byla krásná a muži se za ní otáčeli. Žili sami. Dítě nepřicházelo. František byl ještě více nepříjemnější a začal se cítít, i jako muž, neschopný.

Terezie byla nešťastná a nevěděla co s tím. Vzala si ho v lásce a s tím, že ho nikdy neopustí, že až smrt je ta, která je rozdělí.
Nebylo to dobré…

Co čert nechtěl, do města se přistěhoval nový učitelský. Bydlel poblíž, byl chápavý, chytrý, milý, vstřícný. Zamilovali se do sebe a Terezie dovolila, aby se jejich vztah mohl rozvinout. Konečně cítila lásku, přijetí, naplnění.

František pil čím dál víc a občas svou ženu zbil. Terezie otěhotněla, narodila se jí dcera. A za dva roky syn. To, že udržovala souběžně vztah s učitelským František nevěděl. Občas ho sice upozorňovali chlapi z roboty, ale nedbal na to. Zapil to, zbil ji, ulevil si a nějak to šlo dál. Terezie se starala o děti a jejich vztah byl mizerný. Děti vyrůstaly a František byl čím dál zlejší. Chlapi se mu začali posmívat. Že má doma tu, co zanáší. Vždyť je to vidět! Proč jsou jeho děti zrzavé jako učitelský? Ha? Co mu jeho žena tají? Že by se mu spouštěla? Byl zlý a Terezie byla hodně bita. Nenáviděla ho. Občas ji znásilnil, aby bylo jasné, kdo je tady pánem.

Opět byla těhotná, ale to si byl jist, že je to skutečně jeho. Nepouštěl ji z domova a hlídal ji jako oko v hlavě. S radostí sledoval, jak je jeho žena nešťastná a že jí překazil plány s učitelským. Ale co ti dva parchanti? Přece je nebude živit a rozhodně se nebude na ně koukat.
Den ze dne to bylo jasnější. Terezie je měla s ním. Holce bylo 6 a klukovi 4.

A tak se jednoho večera, posilněn značnou dávkou pálenky, rozhodl, že se dětí zbaví. Že už má dost posměchu a vtipů kumpánú z hospody. Vzal sekeru, děti zabil, strčil části tělíček do pytle a odnesl. Zakopal je někde u potoka, aniž by je Terezie či kdokoliv jiný našel.

Přišel domů s pohrůžkou, že jestli o tom někde cekne, zabije i ji. A že parchanti mají to, co si zasloužili.

To, jak se cítila Terezie asi nemusím popisovat. Smutek, vztek, nenávist. Bezmoc. Učitelského po pár týdnech převedli na jiné místo a Terezie se cítila velmi opuštěná. Po pár měsících se narodila dcera. Naštěstí byla podobná na Františka. Dítě, co bylo skutečně jeho. Jenže Terezie tohle dítě už milovat nemohla. Její srdce zemřelo s jejími dětmi. Od toho osudného dne i ona byla jiná. Smutná, odtažitá a hluboce nešťastná. Rozvést se nebylo možné, neměla kam jít. Hluboce nenáviděla toho, koho kdysi milovala.

František byl ještě více agresivnější. Občas ji znásilnil, aby vůbec “něco” bylo. Narodil se ještě chlapeček, ale ten po pár letech zemřel na nějakou tehdy běžnou dětskou nemoc. Zůstala jen jedna dcera. Stále podobná svému otci, nechápající, proč ji máma nemá ráda. Často přihlížející bitkám a znásilněním. O svých starších sourozencích se nikdy nedozvěděla. Zůstala tam těžká a zvláštní tíha, která se předávala z matky dceru. A na další a další.

Každá z nich přitahovala podobný typ mužů, neměly důvěru v sebe sama, zažívaly často úzkosti, paniku a podivný stres a opakovaly stejné příběhy, jako žily jejich předkyně.
Až jedna, ta poslední, měla sílu toto “prokletí” změnit.
A tak to změnila.