Intuice je jako peříčko.
Lehká, téměř neviditelná a jemná.
Snadno ji přebiješ, odrazíš a nebo si ji vůbec nevšimneš.
Schválně, kolikrát už sis řekla: “Já to věděla!”
Slyšela jsi to, cítila jsi to, bylo to někde kolem, ale?
Rozum vyhrál. Nebo strach?
A nebo už to cítíš, poznáš, ale je to spíše chaos, než aby to přinášelo ucelený tvar a myšlenku a pak to stejně přebiješ…
Intuice totiž nepřichází z jednoho místa. Něco je uvnitř, něco zvenku. Je to spousta peříček, které se dají zachytávat a dohromady tvoří smysluplný celek.
Pojď to se mnou prozkoumat!
Část 1. – začínáme od těla!
Intuice totiž hovoří i skrze tělo. Jen v tom těle většinou moc vědomého času netrávíme, takže to moc neznáme. Tělo nám dává spoustu cenných informací a signálů. I my, díky svému tělu, vyzařujeme do světa spoustu signálů a informací.
Cvičení č. 1: Pojď si dát pár minut, sedni si někam, kde budeš mít klid.
Zavři si oči, polož si ruce na břicho a pojď se nacítít, jak se dnes má tvé tělo.
Zkus se zeptat, co by ti chtělo říct, kam tě vede, nebo co máš vědět.
Vnímej si, jestli cítíš teplo nebo chlad, stažení, stres, neklid, únavu…
Může to být úplně cokoliv.
A pak si zkus nacítit, kam tě tvé tělo vede. Co bys mohla udělat, aby se cítilo dobře? Odpočinek? Protáhnout se? Jen tak dýchat a nic chvíli nedělat? Dopřej si to! A pokud to nepůjde, nevadí. Stačí jen ten prvotní pocit. Není potřeba řešit, co to znamená, nebo to nějak analyzovat. Zatím to stačí vnímat a cítit.
Napiš si to. Protože když to všechno dáme dohromady, můžeme s tím pracovat dál. Ukážu ti pak jak.
Část 2. – emoce
Intuice hovoří i přes emoce. Není to jen tak, to přečíst, protože většinou intuitivní vjem přebije strach, stereotypní způsoby sebevnímání, nebo spíše nevnímání.
Proč od strachu? Je silnější, uřvanější a jsme na něj zvyklí. Obvykle se nacházíme totiž ve stavu neklidu, nervozity nebo stresu a ještě to považujeme za normální. Přesto pro někoho mohou být emoce dobrým intuitivním kanálem.
Cvičení č. 2: Dej pro sebe pár minut, zavři si oči, vydýchej se.
Otázka pro dnešní den zni:
“Jak se teď cítím a co mi ten pocit chce říct?”
Jestli to půjde, vzpomeň si na svůj včerejší tělesný vjem a navnímej si, jestli se něco uvnitř změnilo nebo tě to vede stále k tomu stejnému. K odpočinku, k aktivitě, nebo spíše ukazují na nějaké témata.
Navazovat to může, ale vůbec nemusí.
Část 3. – mysl
“Něco mi říká, že… Vím to, ale nevím proč.”
Intuice v mysli. Prostě si přijde, uhnízdí se na pár okamžiků a odejde. Někdy jí moc nerozumíme, ale někdy to dosedne ani nevíme jak.
O tom to je. Není to analytická mysl, nejsou to zkušenosti a naučené způsoby přemýšlení.
Blbý je, že se nám v hlavě urodí denně cca 70 – 90 tis. myšlenek. A hlas intuice je jemný. S každým uvědoměním, s každým dalším rozpoznáním, jsme schopni intuici v mysli zachytit lépe a lépe. Intuice v mysli chodí jako vhled, myšlenka, obraz, příběh a nebo “podivný pocit v hlavě”.
Těch způsobů, jak trénovat intuici v mysli je spousta. Není to jen o rozpoznání, jako tomu bylo u emocí nebo u těla.
Meditace, vědomá práce s myslí na x způsobů a trénink mozku. Je to už trochu složitější.
Cvičení č. 3:
Zkus na chvíli nad ničím nepřemýšlet. Ne vypnout a tupě čučet na zeď.
Pozoruj myšlenky uvnitř své hlavy jako auta na dálnici. Nemusíme se za každým honit a řešit kam jede. Prostě jede, no a co.
Nezapomínej dýchat, vnímat co si ti děje s tělem (jestli náhodou ve chvílích nemyslení nebojuje o přežití).
Zkus to co nejdýl co ti půjde. (Neboj, na začátku to moc nepůjde.) Potom co skončíš, zkus zachytit jemnou informaci, která přijde. Objeví se sama. Jen tak.
Obrázek. Vhled. Myšlenka, která nedává hned smysl. Odpověď na otázku, kterou jsi hledala.
A jestli to nepůjde, zkus to znovu později. No a pak si napiš, jak ti to šlo.
Část 4. – vnější prostor aneb znamení, signály a poselství
Dneska nebudeme koukat dovnitř, ale ven. Protože ono to není všechno jen o nás, ono to nějak všechno se sebou souvisí. A je to jen o pozornosti, jestli si toho všimneš a dáš tomu šanci. Jak vycvičit pozornost? Koukat se kolem a pozorovat svět, nejet jako automat a přitom se nesnažit vymyslet kolo.
Cvičení č. 4
Všímej si toho, co se kolem tebe hodně opakuje nebo děje, co je divný, nebo jiný než obvykle.
Rozhovorů, které slyšíš, které se tě vlastně vůbec netýkají.
Informace, které k tobě přichází a působí na první pohled nesourodě a přesto dávají smysl.
Písniček, které slyšíš a které tě k něčemu inspirují nebo ti dají odpověď.
Znamení, která vidíš kolem sebe a “trknou” tě.
Nápis, který upoutá tvou pozornost.
Lísteček, který někdo někde nechal, nebo leží na zemi.
Užij si tuto hru a hledej znamení. I když ne všechno musí být znamení a černá kočka nemusí nosit smůlu. Nezapomeň si to zapsat, nebo vyfotit.
Část 5. – intuitivní rozhodování
Tradá, pojď si intuici vyzkoušet v praxi!
Cvičení č. 5.
Vyber si malé rozhodnutí dne. Co jíst, co a jak si zacvičit nebo zatancovat, kam a na jak dlouho se jít projít, co dělat večer, jakou si vybrat zrovna knížku,… cokoliv. Nic důležitého ani nic dramatického.
Na chvíli zavři oči, udělej pár nádechů výdechů. Nalaď se na pocit těle, na emoce, pak na mysl a nakonec se kolem sebe rozhlídni a koukej na signály zvenčí. Můžou na tebe “mrknout”, i když se nacházíš tam, jako obvykle.
A pak se zeptej sama sebe:
Kam mě to vede a táhne?
Co mě přitahuje?
Kde cítím radost a kde spíše povinnost a tlak?
Co mi přinese největší užitek a pocit spokojenosti?
Je to jen hra. Pokud ti to nepůjde, uvolni se a zkus to znovu. Neřeš to hlavou, nesnaž se to vymyslet a analyzovat.
Chceš navést, jak s tím pracovat dál, jak intuici více aktivovat a používat jako běžnou součást života?
Napiš mi e-mail s výsledky všech pěti úkolů. Abych tě mohla dobře nasměrovat, potřebuju vědět, jak ti to šlo. (Bez toho to nedám.)
Pamatuješ?
Intuice je jako letící peříčko.
Když si ho nevšimneš, je pryč.