Jak to vůbec dělám?

Ne, žádnou školu na to nemám. Žádný speciální kurz jsem na to neabsolvovala. Třeba jeden třísemestrový o bylinách na Farmacii v Hradci (ale ten byl v podstatě úplně na prd). Ale spíš to bylo to, co zajímalo mne. Silvovka, chození po uhlí, podobné srandy.

Jsem prostě taková. Je to můj dar, zní to sice tak trochu lacině, ale je to tak.
Jsem čarodějnice.
Nerozsvítilo se mi po přečtení nějaké ezo knížky poté, co jsem pracovala někde, kde jsem nebyla spokojená a nerozhodla jsem se pomáhat lidem a předávat jim různé techniky, které jsem se někde naučila. Na techniky kašlu, ty mě nebaví 😀

To, že jsem “jiná” jsem se dozvěděla asi ve svých 19 letech. Do té doby jsem si myslela, že to mají všichni. Že je to úplně normální. Vnímat a vidět všechno. I za roh, za dva, za tři. Naučila jsem se to časem i vypínat. Člověk by z toho totiž lehce zblbnul.

Začala jsem se bavit “léčitelstvím”. Byla jsem docela dobrá diagnostička. Jenže mě to nebavilo. Střeva, játra, močák, brekeke, pořád dokola,…Jo, dostali na to doporučení bylin a tinktury, něco s tím udělali, ale bylo to takové plytké. Za pár týdnů přišli znovu.

Udělala jsem si masérský kurz a nějakou dobu jsem masírovala. Téma se opakovalo. Zatuhlý záda pořád dokola. Příčina nikoho až tak nezajímala. Svou masérskou činnost jsem ukončila v jedné sauně, kde si nahatí pánové nechávali masírovat záda a nohy a když jeden z nich prohlásil, že pokud mi vadí jeho pinďour na té noze, co masíruju, tak ho mám přendat na druhou, činnost jsem ukončila 😀

Šel čas, já občas navštívila nějaký sebepoznávací seminář, získávala zkušenosti, protože mě to bavilo. Jednou jsem svému tehdy oblíbenému lektorovi přiznala svou touhu — dělat to, co on a používat svůj dar léčitelství, jasnozřivosti a vhledu. Fikaně mi vysvětlil., že se díval do mého horoskopu a že tam zjistil, že tam žádný dar nemám. Že můj dar je schopnost organizace. A že jestli bych mu nepomohla s organizování jeho akcí, sháněním klientů a tak. Já byla ještě mladá naivní a blbá koza, která mu to sežrala i s navijákem. Několik měsíců, možná i rok, dva jsem se činila u něj (pro zasvěcené, jestli si myslíte, že to byl Karel, tak si to myslíte správně!)

Jenže ono se to stejně dalo do pohybu. Jedna skvělá ženská mi to jeho přesvědčení pomohla vymazat z hlavy a najít sama sebe. Přicházeli další. Jen tak. Když je žák připraven…

Začaly první konzultace, semináře, meditace, sypání bylin. Různé držkopády nevyjímaje.
Už je to skoro deset let.
Já začala pracovat s tím, co je “skutečně” moje. Pomocí své citlivosti (i když jsem spoustu let na to nadávala a řvala, ať si to ti nahoře zase vezmou, že to nechci) jsem mohla rozpracovávat to, co přirozeně vnímám.
Cítím, kde energie neproudí i v těch nejhlubších a nejtemnějších vrstvách.
Vnímám následky, příčiny, souvislosti.
Tak jako dýchám. Naprosto přirozeně. Jsem “divná” a je to v pořádku.

Díky Michalovi jsem začala dělat konstelace. Ne, nemám výcvik “ofiko”. Mám osobní výcvik za pochodu. A stovky reálných konstelací.

Jak to tak po sobě čtu, zjišťuju, že mám docela nalítáno. Věřím, že mě čeká ještě nekonečný kopec práce, protože je to něco, co mě pořád skutečně baví. A navíc to má fakt smysl.

Takže takhle nějak to zhruba bylo. Časem se z jedné nenápadné holky stala žena.
Ta, co mění životy.
A že jsem jich už změnila nespočetně.

Dodávám že měním životy jen těm, kdo chce, to je jasný.
Nepomáhám, nazachraňuji, nelituji a nemoralizuji.
Spolupracuji!