“Milá Jitko,
Omlouvám se za pozdější zpětnou vazbu, ale musela jsem to nechat sednout….
Nejsem dobrý řečník a těžko se mi pojmenovávají pocity, moc to neumím, ale budu se snažit.
To světýlko, které jsi uvnitř mě našla a které já sama marně hledala takovou dobu děkuju, teď už se budu snažit, díky tobě udržovat ohýnek a uvolňovat cestu, tak jak jsi mi to ukázala.
Byla to „jen“ hodina a půl a mě to přišlo, jako by jsme se znaly odjakživa. Povídala si s tebou jako s kamarádkou, neměla ostych a mezi slzami byl i smích, srdečný smích vděčnosti, že mi někdo rozumí
Slovy nedokážu pojmenovat, ale tvůj nahled mi velice pomohl a já ti ani nedokážu dost poděkovat. Ukázala jsi mi cestu a nový směr a já už teď vím, že se neztratím, protože vím, že když budu potřebovat, tak se mám na koho obrátit.
Jsi krásná bytost a já ti děkuju
Přeji ti zdraví. Kdyby jsi někdy zavítala na Moravu do moravského krasu, pamatuj, že tu máš kamarádku a ta tě ráda pozná osobně
Tisíckrát děkuju ”
Magda S.
“Ahoj Jitko, tak dneska si sedl prach, tak posílám zpětnou vazbu a když to shrnu, tak nejvýstižnější je: doprdele! Všechno je jinak. Celý svůj život jsem si myslela, že jsem introvert. Nebo se spíš snažila to (s určitou nelibostí) přijmout. Ale přesto jsem furt měla trochu pocit, že tam někde vzadu je ještě jiná moje část, které dělá dobře být mezi lidmi. Smát se s nimi, bavit se, dojímat, být. Že tam mezi ně patřím a nejsem jezevec poustevník.
No a ty jsi mi ukázala, jak jsem tu svou veselou, spontánní holčičku bez hranic, která nesnášela nudu a strnulost, zavřela do skříně. Přesněji řečeno do kumbálu, mezi kbelíky a nepoužívané matrace – protože její projev byl nepřijatelný. Nepochopená rozvracečka šedi a koncentrovaná radost. Kterou vystřídala hanba, smutek, nespravedlnost a zlost, kvůli kterým se před životem uzavřela do sebe. Banální zážitek ze školky, který mě totálně z(de)formoval.
Tu holčičku jsem nejdříve nepoznávala, nevzpomínala si na ni – fakt jsem tohle kdysi byla já? A to setkání po více jak 35 letech je nepopsatelné – jako když potkáš ztracenou nejlepší kamarádku, po které se kdysi z minuty na minutu slehla zem a ty ses s ní tehdy nestihla rozloučit. Tak strašně se mi po ní stýskalo. A teď, když tohle píšu, se mi oči lesknou koktejlem dojetí a dojíždějícího stesku…
Děkuju ti za to, že jsi mi do té zaprášené komory dovolila nahlídnout a vyzvednout si to, co jsem nevědomky hledala – tu zlomenou, zkrocenou část sama sebe. A že jsme společně rozvázaly ten obrovský uzel na kapesníku, díky kterému jsem vlastně jen tak bezradně visela někde v prostoru.”
Katka U.
1. zpráva – její PROČ:
„Proč chci ladění, jsem dva 2 roky po 3. porodu a od té doby se cítím jako bych to nebyla ani já, stále nervózní, negativní, cítím bloky v sobě, strachy a nejde mi z toho ven…“
2. zpráva – pár hodin po ladění:
„Úplně se cítím teď jinak, takže veselejší, lehčí, měla jsem absolutní pocit, že cítíš se mnou co prožívám, že tomu rozumíš, jediná od porodu co mi rozumí… Děkuji za úžasnou konzultaci, ladění, teď přesně vím co potřebuji… jsem absolutně nadšená.“
3. zpráva – následující den:
„Ahoj, jen potřebuji napsat, že se od včera cítím hodně v klidu, tenhle klid už jsem rozhodně necítila v sobě 2 roky… Takovej krásnej klid v sobě mám, děkuji.“
Lada H.
“Ahoj Jíťo, ještě jednou velké díky za Tvé „naladění“. Mám pocit, že jsem odložila ten největší balvan světa.”
Petra V.
“Jaké bylo ladění s Jitkou?
Zaprvé mě k ní tato její nabídka jednoznačně po cca 4 letech přitáhla zpět.
Cítila jsem, že navážeme na to, kam jsem se vyvinula. A velmi jasně jsem věděla, že něco, co se ve mně poslední 1,5 rok překlápí už by fakt mohlo dosednout.
Téma bylo jasné – co racio vidí, tělo nebo ještě něco dalšího ve mně odmítalo vnímat, nebo uznat. Co všechno jsem v sobě prozkoumala, naučila se, dokázala – a už jsem cítila, že je přeci zbytečné, abych si to musela připomínat, že fakt jsem ušla velký kus cesty. Chtěla jsem to cítit jako samozřejmé.
Ladění bylo jemnější než typ práce, co jsem s Jitkou zažila na konzultacích dříve. Upřímně, neumím rozpoznat jestli proto, že jsem si ta dřívější témata za ty roky dále posunula a získala sama v sobě větší stabilitu, nebo proto, že Jitčin styl práce teď byl z mého vnímání „jemnější“ a přitom stále velmi účinný.
Co oceňuji? Dokonalé naladění na mě, vnímání toho, co cítím, ale i pojmenování toho, co se v tématu odehrává a jak to můžu přetvořit, uvolnit, propustit to již nepotřebné. Že jsme to měnily spolu.
Výsledky jsou hmatatelné. Vtipy na téma, ve kterém jsem musela držet „racionální štít, aby mě to nezraňovalo“ – po mně sklouznou a necítím v těle žádné pnutí. UZNALA JSEM S JITKOU V SOBĚ svůj vývoj, odvahu, houževnatost, úsilí a kam jsem se dostala za 8 let skrze fakt hodně seberozvojové, profesní, podnikatelské i životní práce.
Cítím to jinak. Cítím se jinak. 🙂 A je to fakt super! Takže pokud máte pocit, že ladění je pro vás, tak za mě není co řešit… je to pro vás a za sebe doporučuji se s Jitkou potkat. 😉”
Anna N.
“Že jsem se po vyhoření někde sama sobě ztratila jsem cítila už dlouho. Věděla jsem, že to chce čas a trpělivost, aby se člověk opět poskládal. Jenomže čtyři roky jsou pryč a ono to stále není to pravé ořechové. Ušla jsem už obrovský kus cesty a v mnoha oblastech se můj životní obrázek složil do podoby, se kterou jsem spokojená. S výjimkou toho, jak mé tělo vypadá a jak se v něm cítím.
Vztah k jídlu a mému tělu je mé celoživotní téma. Zažila jsem si s ním spoustu „legrace“ od šikany, přes vlastní nepřijetí až po všechny možné poruchy příjmu potravy.
Když na mě na FB vykoukla tvoje nabídla na ladění, neváhala jsem.
Celé setkání s tebou bylo zajímavé a velmi příjemné. Otevřeli jsme postupně mnoho bolavých témat, která se zhmotňovala a následně rozpouštěla, jak jsi mě prováděla. Vrátila jsi mě zpět k mému tělu, nechala jsi mě prožít a naplno si uvědomit, co na tělesné úrovni právě cítím.
Po setkání jsem měla pocit, že se vlastně nic nestalo. Že to bylo fajn, ale žádný zázrak se nenastal.”
Omyl!
“Dnes je to od setkání téměř týden a já za celou dobu neměla jediný záchvat přejídání. Přestala jsem řešit veškerá výživová doporučení a jen se nechávám vést tělem. Přesto jsem za celý týden nesáhla po chipsech nebo jiných „prasárnách“. Chuť na sladké přetrvává, ale ve výrazně slabší formě. Už nepotřebuju celou tabulku čokolády, stačí pár čtverečků.
Cítím lehkost a klid. Svobodu. A když si uvědomím, že tohle je jen začátek….
Jíťo díky! Nevím, jak to děláš, ale děláš to skvěle. Těším se na další setkání, protože tuším, že to bude ještě jízda 😁”
Jana D.
“Jitky práci znám, přesto jsem nevěděla co se bude dít. Vybraly jsme pracovní téma (čti pracovní, které se samozřejmě lehce přesunulo i do osobního:-)). Bylo to silné, zároveň jemné, plné zajímavých vhledů a aha momentů. A hlavně, bylo to o zastavení se, chvilkovém „umlčení“ rozumu a osvobozujícím naslouchání moudrosti mého těla…. Jitko díky.”
Gabriela Z.