Když ve vzduchu chrastí kosti

od | Konstelační příběhy

Z počátku to vypadalo to jako výborný projekt. Koupili skvělý pozemek, postavili na něm pár úžasných domů. Vše probíhalo podle plánu, jenže!

Domy stojí a marně čekají na své majitele.

Nikdo v nich nechce bydlet.

Konstelaci stavíme zrovna na Dušičky. Náhoda? Rozhodně ne. Lepší den pro tuto práci snad neexistuje. 

Brzy se dozvíte, proč.

Zpočátku se doptáváme a zjišťujeme co a jak. Dozvídáme se, že na pozemku nikdy nic nestálo. Byl používán jako zemědělská půda, než byl změněn na stavební parcelu. Na první pohled je zcela v pořádku.

Po chvíli se však v konstelaci dostáváme o pár tisíc let zpátky. Asi o 3000.  Zjišťujeme, že tento pozemek opravdu k bydlení nikdy nesloužil. Na zemi máme ležící zástupkyni za mrtvé. Prý jich tam rozhodně nebylo málo. Necítíme tam žádné klasické pohřebiště, válečné pole, ani živelnou pohromu. Zvláštní. Co tam tedy dělali?

Postupujeme dál. Já zastupuji příčinu. Cítím se silná a mocná. Důležitá. Slyším cinkot ve větru vlajících kostí a vidím lebky na kůlech. 

Jsem ochrana kmene a strážce hranic.

Možná, že jsem ochrana před nájezdníky. Nebo znepřátelenými sousedy. 

Prostě krakonošovo. Žádný cizák tudy neprošel. A když se to pokusil?

Špatný nápad. Cha!

Pro výstrahu byl zabit, jeho krev byla obětována bohům, tělo rozčtvrceno a po částech pověšeno mezi kosti ostatních nešťastníků.

Možná, že byl tento kmen bohatší a bylo co krást. Navíc – to, co dělali, bylo v té době úplně normální. Lidské oběti byly na denní pořádku. Možná měsíčním, možná, že jen několikrát do roka byl prováděn tento rituál jako  poděkování bohům s rituálem na ochranu a posílení hranic. Občas tam byl přidán někdo navíc pro výstrahu všem nepřátelům.

A tak to šlo rok za rokem. Po dobu několika generací. 

Byli mocní. Možná, že až nepřemožitelní. Duchovní síla, jež byla vkládána do pozemku jako poděkování i ochrana a která byla posilována tímto “aktem”, rostla a zesilovala se s každým dalším rituálem. A že jich tam bylo!

Zjistili jsme, že i když už tam dávno kosti nejsou, odkaz, který byl vložen do půdy, zůstal. Proto nebylo dobré setrvávat na tomto místě! A už vůbec tu nebylo dobré žít!!!

Co s tím?

Uctili jsme mrtvé. Jejich život i smrt. Duše naposledy vydechly úlevou. Jejich mise skončila. Už nemusí hlídat, jsou volné.

Uctili jsme kmeny tehdejších obyvatelů. Jejich sílu i  jejich schopnosti.

Ochrana kmene i půdy postupně mizela až se úplně vytratila.

Energie konstelace se ke konci výrazně přeměnila. Pozemek přestal být energeticky zatížen, starodávná kouzla zmizela, otisky duší mrtvých taktéž.

Pozemek se nadechl do nové etapy bytí. Domy začaly zářit.

No, řekněte! Byl by lepší jiný den pro tuto individuální konstelaci než tento dušičkový?

Zajímavé příběhy z konstelací a regresních terapií