Tato žena spontánně nemenstruuje téměř 20 let, od dob, kdy začala sexuálně žít. Má sice dvě děti, ale ani po porodech se tato záležitost neupravila. Nemenstruovala ani její babička a některé tety a sestřenice jsou na tom podobně. Klientka říká, že v jejich rodině si ženský stačí sami. Nejsou to žádný tintítka a kopretinky, ale pořádný herdekbaby a chlapi jsou tak jako k ničemu. Už jsme spolu “čistily” dětství a teď přišel na řadu rod. Téma se evidentně předává generaci po generaci a je potřeba i rodu dát jistou péči.

Ladíme se spolu na ženy po matčině linii. Jednu po druhé. Ze všech jde cítit divná tíha a smutek. Postupně se dostáváme k té, kde je tíha největší. K praprababičce Alžbětě a pomalu jsme zjišťovaly její příběh.

Vdávala se za muže, kterého jí vybrali rodiče. Doba byla prostě taková. Jenže Alois byl agresivní, žárlivý a chlastal. Byl pěkný prasák. Často Alžbětu znásilňoval a liboval si v podivných bolestivých sexuálních praktikách. No a pak ji zbil, protože nebyla dost dobrá. Díky fyzickému napadání Alžběta potratila spoustu dětí a z celého množství těhotenství (asi 8, 10) se narodila jen jedna holčička.
Alžběta to neměla v životě vůbec jednoduché, jedinou obranou bylo necítit své tělo a úplně se odpojit. Byla zlá na své ženství, na svou schopnost otěhotnět

Dodneška si ženy v klientčině rodině o Alžbětě a Lojzovi povídají a ví, jak těžký život měla. Nebylo prý výjimkou, aby ji opilý Alois hodil po dvoře se sekerou v ruce a vyřvával na celou vesnici.

Jednoho dne se Alžběta bláznivě zamilovala do jednoho se sousedů. Bylo to krásné a trvalo to pár měsíců, možná i let. Jejich láska však nemohla dozrát ve vztah, rozvod s Aloisem byl nemožný. Jenže Alžběta otěhotněla. A jediná cesta byla podstrčit dítě jako kukačku manželovi. Milenecký vztah přiznat nemohla, vždyť by ji zabil. A jeho taky. A tak své tajemství dusila v sobě.

Narodil se chlapeček a nikdo se nikdy nedozvěděl, že dítě nebylo Lojzovo. Své tajemství Alžběta nikdy nikomu neprozradila. Jenže, co čert nechtěl, klučík dostal obrnu a stal se z něj mrzák. Alžběta se o něj musela starat a trpěla silný pocitem viny, jestli to není tím, že Lojzkovi zahnula a jestli ji Bůh nepotrestal. Alois se choval čím dál brutálněji, Alžběta trpěla daleko víc, uzavírala se do sebe a chodila jako tělo bez duše.

Holčička, která dětství prožila ve stresu a strachu o svou matku si v dospělosti přitáhla do života podobného agresivního týpka jako byl její otec a příběh Alžběty se opakoval dál. Její muž nebyl tak agresivní, ale každopádně jí nebyl oporou, choval se jako kretén a tak i tato žena prožila svůj život v oběti, odpojená od svého těla i ženství, plná bolesti a tíhy. A pak to šlo dál dalšími generacemi v různých podobách a odrážející se zejména na zdravotním stavu. Gynekologické potíže, potíže s ledvinami a močovými orgány, nadváha.