Sejdou se párkrát, skončí v posteli a pak to končí. Scénář, který se opakuje stále dokola. Je to fajn, mají si co říct, sex je fajn, jenže pak, podivně, chlap ztrácí zájem.
Stále opakující se situaci krájíme na milimetrové kousky tak, abych našla tu správnou energetickou vazbu, kudy jít a kde hledat. Jde tam cítit zvláštní potřeba muže mít, snést mu snad modré z nebe, naplnit veškeré jeho potřeby. Pak to pokračuje klientčinou sebekrutostí a sebetrýzněním. No a když se to zase nepodaří, je sebedestrukce o kus větší.
Než se rozvedla, byla ženou “služkou”. Opět nosila modré z nebe, chlapík si občas šuknul někde jinde a ona se utápěla ve své oběti.
Vnímám, že toto téma je rodové a pravděpodobně vzniklo u prababičky. Táhne se po ženské linii jak červená linka. Je to tak čitelné! Ptám se klientky, co tamta prababička, jestli o ní něco neví. Prý jo. Její život byl strašný, muž ji týral a ona zemřela na rakovinu čípku.
Bingo. Máme to. Ladíme se na její životní příběh.
Předkyně měla život skutečně krutý. Vzala si muže, kterého nemilovala a z kterého se po čase stal prochlastaný agresivní psychopat. Byl žárlivý, nesnesitelný a agresivní. Často poslouchala, že je tou nejhorší čubkou, která se peleší, kde může. Také po ní sex často vyžadoval. Nechutně, agresivně. Bylo jedno, jestli jeho žena chce nebo nechce. Časem to předkyně přestala vnímat a brala to jako součást života. Jak nutnost, možná jako trest nebo součást života. Často se chodívala modlit na kopec ke Svaté Barborce. Věřila, že ji Bůh trestá stejně, jako trestal ji.
Skoro každý den absolvovala žárlivou scénu, výprask a často i znásilnění.
Dokonce potratila 3 děti. Mlátil ji tak, že děti nebyly schopné přežít.
Snažila se scénám předcházet tím, že svému muži plnila veškeré přání, posluhovala všude možně (modré nebe) a dělala tak, aby nenásledovalo ubližování. Přičemž nenáviděla jeho, nenáviděla sebe, nenáviděla své lůno, do kterého jí mužskej neustále šátral. Možná se i proklela, protože kdyby neměla vagínu, nemusela by poslouchat, že ošoustala kdejakého chlapa, který se nacházel ve vesnici. Nestrkal by jí tam ty různé věci, nemusela by léčit různě velká poranění, které při jeho zvrácených hrátkách vznikly. V těchto chvílích mu dovolila totiž úplně všechno. Tak moc se bála o svůj život. A také o život malé dcerky, kterou se snažila ochránit.
Prababičce totiž ani nic jiného nezbývalo, než to vydržet a všechno potlačit. Policie v těch dobách řešila jiné věci, azyláky nebyly a rozvod byl nemyslitelný. Co Bůh spojil… Vydržela tak dlouho, dokud se dcera nestala plnoletou. Pak té bolesti bylo tolik, že tělo vypovědělo službu.
Proto se příběh přenášel dál. Ženy si vybíraly panovačné muže a ač nebyli fyzicky agresivní, ženy musely sloužit v oběti do aleluja. Dcery si od matek přebíraly téma a tak se to přesouvalo přes generace dál. Tak dlouho, dokud se nenašla ta, která se rozhodla svůj život změnit.