Jmenovala jsem se Hana, narodila jsem se na přelomu 20. a 30. let minulého století. Bydlela jsem někde v podhůří a často jsem jezdívala do Prahy k tetičce a strýčkovi. Jejich obrovský byt mě vždycky fascinoval (přiznám se, že mě takové ty velké byty v secesních domech, které se nachází třeba na Letné nebo Vinohradech fascinují dodnes).
Byla jsem židovka a jako ostatní jsem skončila v koncentračním táboře. Byla jsem mladá, štíhlá a krásná, s vlasy dlouhými do pasu. Tedy aspoň po nějakou dobu.
Nemusela jsem tolik pracovat jako ostatní. Mé tělo bylo určené k jiné “práci”. Byla jsem prostitutka. K mé odměně však patřil talíř jídla, možnost se okoupat, alkohol a cigarety a nebo odměna, že mě nezastřelili rovnou. A taky spoustu slibů, že když nebudu dělat blbosti a budu ochotná a poddajná, dočkám se konce války.
Člověk dokáže spoustu i v bídných podmínkách. Má síla byl neuvěřitelná, i když jsem dovolila na sobě páchat téměř cokoliv. Byla jsem věrnou nesoudící posluchačkou, podivnou přítelkyní i tím nejšpinavějším hadrem, byla jsem terčem všech bolestných frustrací i sexuálním objektem.
Dokonce vypadalo, že se toho konce dožiju. Nedožila. Zastřelili mě ti, kteří na konci války z tábora utíkali.
Nepíšu to proto, aby mě někdo litoval. V tomhle období skončila spousta minulých životů těch, kteří teď žijí a je jedno, na které straně byli. Ani jedna nebyla šťastná
Píšu o tom proto, proč je důležité pracovat se svými minulými životy. A nebo proč to bylo důležité pro mě.
Ze životy Hany (a nejen z tohoto) mi pokračovalo spousta témat. Potřeba utrpení, bolest, že nikam nepatřím, obrovská vnitřní frustrace, marnost, tendence k depresím a sklony k alkoholismu. Potlačená agrese a vztek, sklony k manipulacím, strach i bezmoc, potřeba si vše zasloužit a vydřít. Na fyzické úrovni to byla zvýšená kazivost zubů, vypadávání vlasů, při jakémkoliv větším stresu a nebo dlouholeté gynekologické potíže, které jsem měla už v dětství. Souvislost s mojí dětskou nadváhou je jasná.
Samozřejmě, že to není všechno jenom o minulém životě. V našich životech se prolíná spousta další zkušeností naší duše, ale ten minulý je nejsilnější, proto pokračujeme v tom stejném. Možná i proto, že se život neodžil do plnosti a byl přerušen někde uprostřed. V našich životech se prolíná energie rodů, naše dětství a spousta dalšího. Je to proces a skládání mozaiky sebe sama.
Pro každého člověka, se kterým jsem otevřela jeho minulý život, byla tato zkušenost pro současný život převratná. Hodnota uvolnění všech těch vazeb, tendencí a pocitů, které už mít nemusí a patří třeba do toho koncentráku, nebo do války, nebo někam jinam, je osvobozující a naprosto nevyčíslitelná.