S nadváhou je to někdy takové složité. Někdy se to potká, člověk chytne správný směr, za nějakou dobu se propojí se svým tělem, najdou společnou řeč a pak se něco děje. Někdy se to nepotká, i kdyby člověk chodil po uších. Takže vám v podstatě nemůžu slíbit vůbec nic. Regrese se může projevit v úplně jiné kvalitě života a kila zůstanou tam, kde jsou. Ale taktéž se může projevit naprosto skvěle.
Po chvíli hledání jsme našly tu správnou předkyni, protože toto téma bylo téma rodové.
Přečtěte si tedy příběh ženy, jejíž tíha se předávala na další pokolení tak dlouho, dokud nebyla zvědoměna a procítěna.
Její dětství moc hezké nebylo. Otec byl krutý, často byla bita a fyzicky hodně pracovala. Její rodina byla velmi chudá a zbožná. A kraj kolem taktéž.
Když se z ní stávala žena, probíhala 2. světová.
Jednoho dne procházeli ruští vojáci krajem a natrefili na mladou dívku. To, co jí udělali, je asi jasné. Zničili její panenství, cítila se špinavá a nechutná. Trpěla jako křesťanka. Do případného manželství už bude vstupovat jako nečistá. A navíc, co čert ani bůh nechtěl, mladá žena otěhotněla.
Za své těhotenství se velmi styděla. Schovávala se a cítila velkou hanbu a stud. Nenáviděla sebe, své ženství. Nenáviděla dítě, které jí rostlo pod srdcem, protože potrat byl v té době a v tom kraji nemožný. Nenáviděla všechny muže a jejich chtíč. Oni byli ti špatní. Oni mohli za její příkoří.
Dítě se narodilo a mladá žena ho nechtěla. Nechtěla dítě, které bylo počato při znásilnění. Neměla ho ani kam dát, neměla kapacitu ani finance se o něj starat. Ani jako svobodná matka fungovat nemohla. A ještě ta ostuda! Celá vesnice by si o tom vyprávěla!
Takže dítě vzala, zabalila do pytle a udělala s ním to, co se dělalo, když kočka vrhla koťata a nikdo je nechtěl. Co si budeme namlouvat, na některých místech se tak kočky eliminují dodnes. Dají se do pytle a mrskne se s něma o zem a zakopou se někam do země. Nebo se hodí do řeky.
Vím, zní příšerně a v současné době je to neodpustitelné. Ale dívat se na to morálkou 21. století nejde. Udělala to, co považovala za nezbytné. Jen si to zkuste představit, chtěly byste dítě, pokud by vás znásilnil někdo, koho se štítíte? Chcete se dennodenně koukat na dítě, které je důsledkem této akce a neustále si to připomínat? Je to těžké rozhodnutí. Dnešní ženy už mají jiné možnosti. Tam ty je rozhodně neměly.
Jenže ani smrtí se problém neztratil. Zůstal v ní, protože se o tom nikdy nikdo cizí nedozvěděl. Byla plná zloby a nenávisti. Zůstala odpojená od těla, od emocí a od čehokoliv, co by jí mohlo zraňovat.
A tato nenávist, zloba a tíha se předávala po generace dál a dál.