Necítí se dobře. Je nervózní, protivná. Bolí jí břicho, hlava, prostě je tak nějak všechno blbě.
Podnikání jí stojí a nemůže se pohnout z místa.
Dostáváme se do jejího minulého života. Vypadá to na sever Itálie. Je žena a má dva bratry. Jsou mladí, bohatí, plní ideálů.
Jejich otec byl váženým a velmi bohatým občanem města. Byl součástí nějakého tajného spolku, o kterém moc nevěděli. Po jeho smrti se do nich pustil zástupce spolku a lákal je do blízké spolupráce.
Připadalo jim to bezpečné, pokračovat ve šlépějích otce. I když to bylo tak nějak na ostří nože a trošku záhadné.
Musím uznat, že tohle téma je těžké a táhlé jak asfalt. Taky se tak táhne, pomalu a ztěžka a je náročné to vyšťárat ven. Jde tam cítit magie, ne úplně hezké praktiky, vyzývání démonů, upírů, prostě nic, na co by si chtěl člověk dobrovolně vzpomenout. Ble.
Dostáváme se do další fáze. Nějak se to spolkování pokazilo. Byl to jen kalkul, bouda a touha po jejich majetku. Ten, v dobré víře a ve své naivitě odevzdali.
Spolek nebyl ledajaký.
Využívali se v magických praktikách, sadomasochistických brutálních hrátkách, lidských obětech, kterým uctívali svého nejvyššího démona. Ne ledajakého. Upíra.
A ty, co obětovali, následně zpracovali tak, že vypadali jako upírské oběti a nebo ti, co se upíry stali a byli “vhodně” zlikvidování. Takové kvalitní PR a marketing v jednom. To, že tam pravděpodobně žádný upír nebyl, je více než jisté. Ale víra lidí založená na strachu, to je nejvíc.
Dostáváme se zase k mladé slečně. Vidíme ji v kleci a používají ji ke svým hrátkám a k seancím. Jeden z bratrů je ve vedlejší kleci, druhý zmizel bůhví kam.
Často při tom teče krev. Bijí ji, řežou do krve, znásilňují. Používají ji. Čím zvrácenější praktiky tím lepší.
Bojí se udělat cokoliv. Bojí se křičet, bojí se pohnout. Bojí se pít, jíst, protestovat, spolupracovat. Totální paralýza. Strach. Všechno bylo špatně.
Celý život měla všechno a najednou neměla nic. Možná proto, že toužila po moci a větším bohatství jako její bratři. Možná proto, že se to tak mělo stát a její životní příběh měl takový být. To už nevíme a nezjistíme.
Slečnu nepoužívali dlouho za to intenzivně. Moc toho totiž nevydržela
Rozkřikli o ní, že se z ní stala upírka, kterou pro jistotu a ochranu dalších obyvatel města zabili.
Tak jako to čteme v knížkách. Oddělili hlavu od těla, do srdce zabili kůl, aby již nevstala z mrtvých a všem, co chtěli vidět tu mladou zkaženou prachatou holku jim umožnili prohlídku. Aby na ni plivli, nebo aby se před ní pokřižovali. Špínou jednou upírskou…