Tato období nezvládala. Stačilo, když se teploměr dostal lehce k třicítce. Pokud byla teplota ještě výše, byl to pro ní velký problém. Když byla venku více než pár minut, dělalo se jí špatně. Tak špatně, že nemohla nic. Nemohla dýchat, nemohla chodit, dostala tak strašnou migrénu, že jediné, co s vypětím sil zvládla, bylo spolknout prášek a jít si domů lehnout.
Měla pocit, že ji to slunce propéká skrz na skrz.

Už když mi popisovala tuto situaci, to jak se u toho cítí, odvíjel si mi souběžně před očima příběh muže, jež na slunci pobýval celý svůj život.
S klientkou jsme obě vstoupily do tohoto života.

Regrese je úžasná v tom, že neposloucháte jen to, co někdo říká, ale vidíte, cítíte a jste tam taktéž. (Teda většina mých klientů, občas se stane, že to někoho do vlastních hloubek úplně až tak nepouští.)

Ocitly jsme se asi tak 1000, 1500 let zpátky.
Vedro, šílené vedro. Slunce spalující vše na prach. Skály, písek, poušť.
Chlapík byl vysoký, šlachovitý, hubený. Kolem pasu nosil nějakou roušku a na hlavě měl kus hadru.
Nosil těžké a velké kameny z místa na místo.
Dvakrát denně dostal najíst, možná i jen jednou a napít se mohl jen tak občas.
Pokud se zastavil, dostal ránu, takže se snažil dělat to, co po něm chtěli.
Otrok.
Narodil se jako otrok, celý život byl otrok a zemřel jako otrok. Byl naprosto smířený, nepřemýšlel nad žádnou jinou možností. Nikdy žádnou nepoznal.

Každý den života byl stejný jako ten předchozí.
Cíl života – přežít. Možná i to mu bylo časem už jedno.

Jsme tam s ním. Dáváme laskavou pozornost jeho existenci. Po chvíli se potřeba pozornosti naplnila a život se nám pomalu začal zavírat.
Zpracovaly jsme všechno to, co bylo potřeba a regresi ukončily s tím, že uvidíme.

Po pár týdnech mi klientka hlásila svůj stav. Horko sice pořád nemá ráda, ale už nemá pocit, že bude usušena na prach.
Je schopná být na slunci a dojít si tam, kam potřebuje, aniž by si musela brát prášek na úpornou bolest hlavy a nemusí setrvávat pouze doma.
Asi se nebude nikdy vypékat na slunci, aby její pokožka měla bronzový nádech, ale to nevadí.
Slunce a horko jí už tolik nevadí a nekomplikuje jí život.