Necítí se dobře s lidmi. Jsou pro ni ohrožující, potřebuje odstup a bezpečí. A čím je starší, tím je to horší.
Celé setkání bylo zvláštní. Prázdnota, ticho a hra stínů. Téma se schovávalo v hlubokých vodách, které odmítaly vydat své poklady. Přesto že na ně stále upozorňovaly.
A tak jsme se do té prázdnoty a ticha nořily i my dvě. Oceňuju svou klientku za odvahu a ochotu tohle téma otevřít a neschovávat ho už uvnitř. I když by to bylo jednodušší.
Po chvíli úvodního povídání přišla sama s vhledem svého minulého života a já do něj jen vklouzla, abych ji provedla vším potřebným.
A protože jsem dostala svolení o tom napsat, tady je.
Pan Nikdo.
Období ani území nevíme, odhrával se totiž v bílých zdech a reálie doby nám zůstaly skryty.
Narodil se do měšťanské rodiny. Ze svého dětství si pamatoval dědka s holí, který ho často bil. Možná si myslel, že to je způsob, jak z něj tu podivnou nemoc dostat a zase ho srovnat.
Pamatoval si ještě na mámu. Jako na jedinou. Přátelskou a milující.
Jenže pak si ocitl tam, kde strávil celý svůj život. Mezi zdmi, kam nikdo nechodil, jen občas pečující pracovník, aby udělal to, co bylo potřeba. Nemohl chodit, nemohl mluvit, nemohl používat ruce tak, jak ostatní. Nemohl téměř nic.
Obrna.
A tak byl odkázán na pomoc druhých.
Která nebyla špatná. Ale nebylo tam nic víc.
Jeho mysl však zůstala zcela zdravá. Často trávil čas v myšlenkách a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo kdyby…
Čím více času trávil o samotě, tím více se stával svět venku ohrožující. Ticho a prázdnota se staly bezpečím, ve kterých se přeléval jeden rok za druhým.
Žil tak ve vlastním světě, odpojen od světa vnějšího, odpojen od těla, od emocí a od všeho živého. Myšlenky skákaly jedna za druhou, ale sdílet je nemohl.
Zjistily jsme, že se tenhle minulý život dokonale propsal do každodennosti života aktuálního a že se v jistých situacích odehrával stále dokola.
Strach z lidí, odtažitost, podivný smutek, tíha a pocit, že je to všechno nějaký divný.
Paměť duše je totiž neúprosná.
Vede nás do míst, kde jsme odpojili sami sebe a ztratili důvěru v sebe i v život.
Abychom se mohli vrátit.