Nežije si úplně špatně, ale žádné peníze navíc tam nejsou. Sama mi říká, že má na všechno, na co potřebuje, je skromná a že je spokojená. Ale tu hojnost by ráda. S tím, že rozhodně nechce jezdit ve Ferrari a žít tak nějak hodně nad poměry.
Trochu si protiřečí.

Dostáváme se k prvnímu bloku. Chtěla bych více peněz, ale vlastně je nechce. A když má vše, co potřebuje, tak logicky nepotřebuje mít nic navíc. To je jasné. Proč by jí chodily nějaké peníze navíc?

Další vrstva je rodina, ve které vyrůstala a třeba přesvědčení, že ti, co peníze měli, tak se k nim dostali ne úplně legální cestou. Jo, komunistické dětství mělo své výhody i nevýhody. Těch slupek (rozuměj přesvědčení) jsme tam naloupaly docela dost.

No a pak se vrstvilo, kupilo, nějaké ne úplně dobré podnikatelské zkušenosti, leccos se pohnojilo ještě víc, pocity zmaru, křivdy, viny, závisti. Krabice se stávala pevnější a tvrdší a nic nestačilo k tomu, aby z tý krabice mohla vylézt. Jen narážela hlavou do zdi a propadala v trudomyslnost. Nucené zastavení činnosti kvůli covidu tomu taky moc nepomohlo.

Dnes jsme krabici našly a všechny bloky rozkryly. Ony se ukáží ještě další, až se integrují tyto změny. Dětství, rodiče, předkové, minulé životy. Tam všude se dá nacházet spousta souvislostí, které nám dělají kouli u nohy.  Za jednu konzultaci se toho dá změnit hodně, ale finanční nastavení trvá déle. Není to jen tak. Potřebujeme si na to zvyknout, být v klidu, ukotvení a hlavně si vyzkoušet, že je nezbytné dělat něco pro to, aby se to změnilo i na fyzické úrovni. Meditací ani afirmacemi si peníze do života nepřitáhneme, pokud nezvedneme zadek a něco pro to neděláme.

Jako má klientka. Dostala pár úkolů (těším se na ně) a teď si potřebuje zvyknout na nový vzduch, svobodný život s plnou zodpovědnost sama za sebe.

Jaká je vaše krabice od bot?