Vklouzly jsme do hlubin a obě dvě to tam na chvíli zastavilo. Ani mluvit jsme v tu chvíli nemohly. Obě jsme viděly to stejné. “Vidíš to taky?, zeptala se mrazivým hlasem.

“Jo, vidím, stojím za tebou”, odpověděla jsem.

Vidím, slyším i cítím, protože vstupuju do regresí společně s klienty. Je to pro ně bezpečnější a já vím, kudy je vést.

Po předchozím úvodu, kdy mi klientka popisovala 3 zdánlivě nesourodá témata, které se jí dodnes vrací a které momentálně řeší, jsme se dostaly právě sem.

Viděly jsme 30, 40 postelí, možná jich bylo 50, možná víc. 

Na všech ležela těla přikrytá plachtou od hlavy až k patě. Ano, ta těla byla mrtvá.

Neukázal se nám jeden život, ale předchozí životy, které  končily stejným způsobem. Smrtí při nebo po porodu. 

Některé příběhy si nás zavolaly blíž. A tak jsme mohly vidět císařský porod v dobách, kdy se to až tak neumělo. Přivázaná žena k posteli, muž tlačící na ramena, aby se nemohla pohnout. Anestezie? Kdepak. Výsledek? Zlomené klíční kosti, žebra a… smrt.

Proto, když rodila své dítě v současném životě, měla strašlivé bolesti v ramenou, jako by ji někdo svíral, přesto tam nikdo nebyl.

Viděly jsme těla těhotných žen, těla, vedle nichž ležely přikrytá miminka a dokonce i jedna dvojčátka. 

Chodila od jednoho těla  ke druhému, aby se s nimi propojila, aby uznala zkušenosti své duše, svých minulých životů. Přijala tuhle dokola opakující se záležitosti, která skončily vždycky stejně. Aby jim a zároveň sama sobě, poděkovala za zkušenost.

Proto nemohla dlouho otěhotnět a proto bylo těhotenství komplikované a hlídané.  Ale díky tomu, že byla hlídaná, zjistili včas, že se miminku v bříšku nedaří. Kdyby rodila před 100 lety, pravděpodobně by byl její osud stejný.

Proto byl její porod tak komplikovaný a bolestivý. Proto se z něj tak dlouho vzpamatovávala.

Proto měla pocit, že se po porodu jaksi oddělila. Přestala vnímat své tělo od srdce dolů. Jakoby nebylo, i když tam bylo. Na to se navázaly problémy s dechem (dýchala jen povrchově) a  přílišná práce mysli (z emocí to vytáhnout moc nešlo).

Proto v průběhu svého císařského porodu  fascinovaně koukala na plachtu, kterou oddělovali místo porodu. Protože pod nějakou takovou plachtou obvykle skončila v předchozích životech  přikrytá od hlavy až k patě. 

Proto se po porodu stala neviditelnou pro lidi kolem sebe a pro klienty ve svém podnikání. Plachtu nevědomě nosila sebou a žila jen na úrovni přežití. V  tom se totiž  podnikání nemůže dařit! 

Ale teď ji už mohla sundat a začít zase s lehkostí. Ve věku, kterého se několik desítek životů nedožila a který může žít v plné síle navzdory předchozím zkušenostem.

Zajímavé příběhy z konstelací a regresních terapií