Cítí se hodně unavená a nemůže se posunout dál. Jakoby ji něco drželo na místě. Také hodně moc pracuje. A nemá čas dělat cokoliv navíc, natož cokoliv pro sebe. Ví, že by měla. Ale nejde to. Velký pocit trestu a tíhy a tomu všemu snad šéfuje králík Duracel.

To, co ji drželo, jsme našly v minulých životech. A během jednoho setkání se nám otevřely dokonce životy dva. Zjistily jsme, proč potřebuje nemít chlapa, proč pracuje za tři a pořád nemá peníze navíc a uvolnily velkou kouli u nohy.

První příběh byl krátký. Ale drsný. Žena žijící někdy v 13. století v malé osadě. Jednoho dne ženy opustily osadu a nechaly tam muže a děti. Když přišly, byli všichni mrtví. Ve vzpomínkách měla své ruce od krve, to, že nemohla vyčistit svou chaloupku od krvavých skvrn a že části těl nosila někam na louku. A pak to zase čistila a vykonávala nějaké práce. Dožila svůj život ani nevěděla jak. Během jednoho dne přišla o svého muže a pět dětí. Bolest byla tak velká, že to nikdy nezpracovala. Otupěle přežívala, odpojená od jakýchkoliv emocí.

Druhý příběh byl delší. A nudnější. Dostaly jsme se do Severní Ameriky do poloviny 20. století. Poslední minulý život.
Měla se tam tenkrát finančně hodně dobře. Narodila se do majetné rodiny a když dospěla, vdala se za muže, kterého z počátku milovala. Jejich láska však brzy vyprchala a žili jen tak nudně vedle sebe. Jessica si možná myslela, že tohle je to pravé štěstí. Její muž byl velmi úspěšný bankéř a ona se nikdy nemusela starat o žádné peníze. Měly jich hromady. Žili v obrovském velkém domě, obklopeni luxusem. Jenže děti v manželství nebyly, manžel byl stále v práci a Jessica trávila svůj život v domě. Bez přátel, bez rodiny, bez známých.

Její život byl prázdný. Nic se tam nedělo. Ale vážně nic. Měli spoustu peněz, ale radost jim nedělaly.  Nevyužívali jejich výhod. Jen je hromadili, občas kupovali nějaké věci, které v podstatě stejně časem postrádaly smysl. Možná v té době nešlo tolik cestovat, možná nemohla podnikat cokoliv bez něj a možná musela, v rámci svého sociálního postavení, být jen manželkou. Víc se po ní nechtělo a nic jiného dělat nemohla.

Nenáviděla svůj život.
Každý den zažívala nekonečné prázdno, tupo, těžko. Velké únavné marné nic, které bylo tak silné, že se přeneslo do života dalšího. A aby nic z toho nezažívala, dělala v současném životě vše proto, aby na to nedošlo.

Zajímavé příběhy z konstelací a regresních terapií