Nic dramatického. Jen jí nebylo dobře. Přijeli z dovolené a od té doby je taková nějaká naprdlá. Štve ji muž, nejde jí pracovat, bolely ji ukrutně záda a prostě bylo všechno “vítečím” nahoru. Dělala co mohla, pak si po týdnu vzpomněla na mne a přišla, protože si připadá, že nemůže žít, že je někde za závěsem, ze kterého nemůže ven.
Představte si, že si pro své téma dojela do Itálie. Vůbec se jí tam nechtělo a od té doby jí bylo takhle. Přišlo jí do života téma její minulé inkarnace. To se tak někdy stává. Já to znám velmi dobře.
Na regresi sice nikdy nebyla (přišlo jí to takové už dost příliš). Prožila se mnou už konstelace, takže prý se mnou to dá. Výborně Tady to totiž o to volá. Nějaké fackování po povrchu by k ničemu nebylo.
Je skvělá. Pár minut příprav a frčíme. První obraz máme. Vidí ženu, která je zavřená v nějakém bytě za těžkými závěsy. Nahlíží z okna ven a cítí se skutečně mizerně. Tak jak klientka dnes. Marnost, slabost, nechuť a tak trochu nenávist.
Chválím ji a povzbuzuji. Posouváme příběh tam a zpátky, doplňujeme souvislosti.
Její minulá inkarnace byla skutečně v Itálii. Někde v té oblasti, kterou navštívila. Probíhala v poválečných letech. Byla velmi schopná a úspěšná politička. Dalo by se říct, že svůj život totálně obětovala práci. Obětovala mu své manželství (muž odešel za jinou a jí to asi bylo tenkrát i jedno), děti se brzy odstěhovaly a neudržovali spolu žádné vazby. Její život byla jen práce. Žádný prostor na sebe, na život. Měla tolik vizí! Lepší svět. Lepší Itálii. Lepší místo k žití. Po válce toho bylo hodně, co bylo potřeba napravit!
Byla tvrdá, nekompromisní. Na sebe i na ostatní. V práci byla fakt skvělá! Brillante!
Byla krásná, štíhlá, elegantně oblečená. Trochu mi připomíná Meryl ve filmu Ďábel nosí Pradu.
Jednoho dne ji však nahradili v práci jiní. A ona už nikoho nezajímala. Přišla nemoc a jí bylo hodně špatně. Cítila marnost, zbytečnost a nenávist. Není se čemu divit. Ženské tělo tu tvrdost nevydrželo. Zůstala ve svém bytě, ve kterém ji navštěvoval jen lékař. Rodina o ni neměla zájem, přátele neměla.
Zjišťujeme, že klientka řeší nyní své podnikání a posunuje ho o level výše. Šla by to toho silou a urputností. Tak jako ona tam. Jenže poselství říká něco jiného. I podnikání je potřeba dělat jemně a citlivě. My nejsme naše práce. Potřebujeme mít prostor i pro sebe, pro rodinu. Práce je jen jeden z projektů. Je potřeba podnikání uchopit trochu jinak.
Její nemoc tenkrát byla velmi razantní a rychlá. Trvalo to jen pár měsíců, než rakovina udělala svou práci. Jsme s tam s ní, v jejím pokoji s těžkými černými závěsy.
Dochází k úžasnému spojení. Klientka přijímá důležité informace a zkušenosti, které si prožila sama v minulém životě. Tohle je naprosto geniální. Vždyť není potřeba doplácet na stejnou chybu zas a znovu. Můžeme čerpat svou moudrost. Není zapomenuta. Je tam někde hluboko. Ale je!
Tento okamžik bych vám všem přála zažít. Je to nádherné. Žena přede mnou září, je krásná, úžasná, cítí svou sílu.
Ale zpátky do Itálie. Necháváme ženu postupně odejít. Smířenou a spokojenou s tím, že její život nebyl jen marný a smutný, ale že své poselství mohla předat té nejcennější osobě. Sama sobě. Cítí klid. Obě. Je čas jít.
PS: Rozzářená a udivená klientka vstává z gauče jak laňka, protože zablokovaná záda, kvůli kterým se nemohla týden pořádně hýbat se záhadně odblokovala