Zažívá to už po několikáté. Je to nepříjemné, paralyzující a trápí ji to. Děsí ji představa, že její partner odejde s jinou ženou, která je určitě lepší, hezčí a bůhví, co ještě.
Chci po ní víc. Chci vědět, jak se cítí, jak to vnímá, co se jí děje v těle. Je to trochu náročnější, ale postupně všechno nachází.
Má pocit, že je to něco z rodu, že si to získala od mámy a babičky. Chvíli to tam zkoumáme a nakonec zjišťujeme, že i když její předkyně neměly lehký život a měly tam spoustu složitostí, tak to s tímto tématem nesouvisí. Připravuji ji tedy na návštěvu minulého života. Je otevřená čemukoliv, jen je potřeba vše vysvětlit, aby tomu rozuměla a nás to pustilo dolů.
Ladíme se, prodýcháváme a spouštíme do hlubin. Moc jí to nejde. Bloudí někde jinde, vidí různá světýlka, ale sebe sama ne. Takže to zkoušíme znovu. Opět světýlka a poletuje jak kosmonaut ve vesmíru. Nevidí zatím vůbec nic.
V pořádku, to se prostě někdy děje. Nevadí to, protože mi její obraz už přišel. Ptám se jí, jestli jí to už můžu říct, ať postoupíme dál. Její pocity i tělo jí samo řekne, jestli to s ní souzní a jestli to to “ono”. Souhlasí. Jdeme dál.
Byla dcerou bohatého panovníka. Vyrůstala bez matky, jen s otcem a starší sestrou. Už od mala byla zaslíbená muži, který se měl stát jejím mužem. Znali se od dětství a oba věděli, co je čeká. Měla velkou fantazii, často si představovala, jaké to bude, až odjede na jeho panství a bude mít svou rodinu.
Jenže to bylo jinak. Mladý muž (říkáme mu pracovně Vilém) se začal veřejně dvořit její starší sestře. A nejen to. Veřejně se s ní začal scházet, ukazovat a problém byl na světě. Ji veřejně odmítl a tím ji zneuctil. V daných kruzích se stala pro případný sňatek nepoužitelnou.
Cítila se zahanbena a zraněna. Jedinou možností, jak uchovat čest rodu i svou, bylo, přesunout se do kláštera. Prostě tak, jak to v těch dobách bývalo běžné. Vzala na sebe své břímě a zmizela za tlusté zdi a dobrých 30 let žila ve své marnosti a méněcennosti. Myslela si, že to byla její chyba. Že kdyby byla lepší, krásnější nebo chytřejší, nestalo by se to.
Netušila, že její sestra s Vilémem moc šťastná nebyla, protože Vilém zvládl “potěšit” kdejakou ženu, která se nacházela poblíž. Netušila, co se dělo se světem venku. Byla zavřená ve svém světě, s modlitbami a Bohem.
Zpracováváme její pocity odmítnutí a méněcennosti, dáváme uvědomění, že neměla jinou šanci, protože čest panovnického rodu byla v těch dobách důležitější, než její život. Zjišťujeme spoustu dalších souvislostí. Klientka se občas směje, protože má pocit, že mluvím o ní teď, ne o ní před 500 lety.
Pomalu se blížíme ke konci. Poslední souvislostí bylo, že tenkrát hluboce vnímala svou nedokonalost a často na ni ve svých modlitbách myslela. Cítila se nedokonalá jako budoucí manželka, cítila se nedokonalá jako jeptiška. Touha být dokonalá, jako anděl, jako Svatá Barbora, nebo jako Ježíš zůstala nenaplněna. Čistíme tedy i toto. Úleva je úžasná a velmi výrazná.
Ladíme se na její 500 let staré já, které se již cítí uvolněně a smířeně. Už necítí vztek, marnost, bolest, kterou zalepila asketickým životem a nezdravou zbožností. Nemusí žárlit, nemusí čekat, že přijde nečekaná rána a připravovat se na ni.
Stavíme duhový most a posíláme ženu do nebe.
Opět úleva, naprosto skvostná.
Často doporučuji, aby proběhl následný pohřební rituál, nebo aspoň “dušičkový” k uctění památky. Tady to potřeba není. Její život byl řádně uctěn už tehdy. Tady je potřeba něco jiného. Oslavit život.
Užít si skvělé jídlo, dát si sklenku dobrého vína, zajít si na masáž, užít si milování, prostě prožít jakoukoliv smyslnost a radost a uvědomit si, že život může skvěle chutnat, když si to dovolíme.