Cítí se sama. Často řeší odmítnutí, křivá nařknutí z něčeho, čeho se nedopustila, natož aby ji něco takového vůbec napadlo. Vnímá, že jí lidé nevěří a přesto touží po přijetí, po přátelských vztazích, harmonii.
Není to žádný lůzr. Naopak. Je to krásná ženská v nejlepších letech, která se umí o sebe postarat.

Je vnímavá, citlivá, takže se brzy spouštíme do dávných dob a do příběhu, který se stal někdy v první polovině minulého tisíciletí. Tady ho tedy máte.

Narodila se do dobré rodiny. Hodně bohaté a společensky uznávané. Žila si jako kopretinka v hedvábí. Dostávala všechno, nač si pomyslela. Malá princezna byla milována, zbožňována. Často utíkala do snů. Houpala se na vlnách barev, na kterých se ztrácela, aby se opětovně zase nacházela. Milovala to.
Její fyzický život probíhal v muslimském světě a ona sama vypadala jak z Tisíce a jedné noci.

Jako nejcennější dar byla darována. Tak, jako se to v těch časech dělávalo. Darována tomu nejvyššímu. Sultánovi.
Sultán byl už starší muž a ona byla jeho 15. ženou. V jeho paláci se jí však nelíbilo. Cítila se tam smutná, ztracená. Jiné ženy ji nepřijímaly. Cítily v ní konkurenci a naopak se jí snažili život spíše znepříjemnit. Byla příliš mladá a velmi krásná. A někdy se krása prostě neodpouští.

Během krátkého období porodila sultánovi syna. Ale její život se nezměnil. Vnímala svůj osud jako povinnost. Ještě že měla své sny, ve kterých cítila, že skutečně žije.

Její život se však brzy zkomplikoval. Syn onemocněl a zemřel. Na stejnou neobvyklou nemoc bohužel zemřel i sultán. Žena dostala trest. Kdo jiný by za to měl být potrestán, že? Uvrhli ji do vězení, ale ne ledajakého. Byla to hluboká úzká jáma. Možná nějaký pokus o studnu. Strávila tam mnoho dnů a nocí. Jednou denně jí spouštěli jídlo a vodu.

Měla spoustu času přemýšlet o sobě i o životě. Časem usoudila, že zřejmě ona je ta špatná, ona, která si nezaslouží žádné lidské přátelství, ona, která zavinila smrt sultána i svého synka, ona, které je souzena samota a trest. S tímto vědomím se rozhodla zemřít. Přestala jíst a pít a na růžovofialových vlnách svých snů, které se pak barvily černočernou tmou a zářícím oslepujícím jasným světlem zemřela.