Je mu, tuším sedm let. Každý večer hlásí, že nemůže usnout, že se bojí být potmě, protože tam vidí jakési hlavy a má z nich strach.
Původní zadání bylo — vyčistit prostor. Ono se to samozřejmě někdy dá. Prostě ty potvory vyházíte ven. Jenže oni jsou jak pavouci, rádi se vrací.
I když to asi není úplně až tak dobré přirovnání. Nene, nejsou jak pavouci, ti jdou totiž zabít 
Máme na to půl hodiny, takže se s tím prostě nepářeme. V kostce vysvětluju klientce, co a jak a jde se na to. Zjistit proč tam jsou, co chtějí a mám takový pocit, že to “něco” souvisí s chlapečkem i s mámou.
Dostáváme se do minulého života, kde byli oba dva. Byli sourozenci. Holčičce (mamince) bylo asi tak 6, bráškovi (synovi) 3, 4 roky. Byli křesťané, žili v uzavřené komunitě někde v Asii, nebo Jižní Americe, v dobách, kdy Britové kolonizovali různé části světa.
Aby děti neputovaly džunglí a neznámým prostředím jen tak, často je strašili. A tak děti měli pocit, že ostatní obyvatelé místa jsou démoni, čerti a lidé, co žerou malé děti. A mezi tyto “hrůzáky” se ti dva malí jednoho dne dostali.
Ztratili se svým rodičům a nemohli najít cestu zpět.
Našli je domorodci a nechali si je u sebe. Možná na pár dnů, to už jsme nezjistili. Děti se účastnily zřejmě nějakého rituálu, kde domorodci v maskách prováděly nějaké úkony.
Vyděšené děti utekly do džungle s tím, že budou pravděpodobně “snědeny”.
Zní to tak trošku jako Jeníček a Mařenka, ale tady to nemá dobrý konec, tady to končí jak od Božky…
Zmatené děti pobíhaly pár dnů samotné po džungli, kde nakonec vyhladovělé, dehydratované a hlavně příšerně vystrašené a nešťastné zemřely.
Možná je domorodci našli a pohřbili, možná je nenašli a vyčítali si to, možná je hlídali, aby se jim už nic nestalo ještě dnes.
Strach a hrůza ze tmy dětem zůstal i do dalšího života. I maminka si vzpomněla, že si na strach a bubáky ve tmě v dětství pamatuje velmi dobře.
Měly jsme pocit, že tenkrát s dětmi zůstala část duše, která se od tělíček nemohla dostat do světla. Možná proto, že si děti myslely, že tím, že porušili pravidla, že zlobily, viděly čerty a lidojedy, že na řádnou smrt v nebi nemají nárok. Možná ten stres byl tak velký, že se úplně odpojení prostě nepodařilo.
Zpracováno, prodýcháno, vyčištěno, uvolněno, osvobozeno. Energie zase plyne tak jak má, bubáci už nemusí provinile hlídat a chlapec může klidně spát.
Pssssst.…