Když se na ni poprvé podíval, nemohla se pohnout z místa a nemohla snad ani dýchat. Věděla, že je to ten, kterého zná snad věky věků. Ten, ke kterému patří ona a patří její srdce.
Ten, kterému byla snad souzena. Bylo to zvláštní. Velmi zvláštní.

Potkali se na prohlídce hradu. Dva neznámí lidé, každý z jiného konce republiky. Po prohlídce si předali své adresy a pak si pár let psali. Nemohli k sobě, ale ani od sebe. Každý den na něj myslela. A snad i on na ni. Ze vztahu, ač korespondenčního, časem sešlo. Myslela však na něj dál.

Necítila už nikdy takovou hlubokou lásku k jinému muži, jako cítila k němu. Její srdce bylo zvláštně očarované.
Po pár letech se setkali. Úplně náhodou. Jako by je osud chtěl k sobě svést zase znovu. Její srdce zpívalo láskou tak hluboce! Nikdy nezažila takové stavy. A ta vášeň! Neuvěřitelná. Naplňující, ale přesto týrající. Dokonce uvažovali o tom, že spolu budou žít. Jejich láska byla neskutečná.

Couvla. Měla z něj strach. Něco tam bylo špatně. Jeroným se odstěhoval mimo republiku, ale ona na něj stále myslela. Dny, měsíce, roky. Její láska zůstala u něj. Ano, přišli jiní muži, ale žádný z nich nebyl jako on. Nezažila už takovou vášeň, lásku, omámení.

Svůj příběh konzultovala se mnou. A já ji potvrdila to, co sama cítila. Znají se už sakra dlouho. Možná i více životů, které jsou různě propletené. Dokonce snad už s někým nějaký život vylovila, ale nic se nezměnilo.

Šly jsme tedy tam, kde jejich společný příběh započal. Tak abychom zpracovaly příběh, uvolnily vazby i sliby, doplnily souvislosti a příběh už nemusel pokračovat v této podobě dál a žena mohla být svobodná.

Dostaly jsme se asi do 12. století. Žila tenkrát na ulici a živila se tím nejtradičnějším řemeslem. Jednoho dne ji potkal On. Zámožný pán, který požadoval diskrétní služby. Nabídl jí možnost ubytování s tím, že bude pracovat jen pro něj. Souhlasila. Odvezl si ji a ubytoval ji mimo město. Bydleli snad ve voze, nebo v nějaké malé chatě. Často místo ubytování střídali. Muž odjížděl na dlouhé dny a žena na něj čekala. Vždy pro něj měla připravené jídlo a samozřejmě byla připravena vždy vyjít vstříc jeho potřebám.

Chlapík často připravoval v kotlíku na ohni zvláštní nápoj, který spolu popíjeli. Jejich sex dostal ještě větší intenzitu. Vidívala různé věci a ztrácela se v astrálních cestách nevědomí. Cítila se očarovaná. A bodejť by ne, vývar z rulíku, durmanu, muchomůrek nebo z čeho to bylo, byl jistě velmi omamný. V těchto dnech vznikl její slib, že jen jemu je oddaná na věky věků a ve všech světech. Obdivovala jeho schopnost vést magické obřady, které vykonával, zbožňovala astrální cesty propojené s fyzickou vášní. Cítila se stále odevzdanější a oddanější. Naplňovala ji myšlenka, že ona je ta, která slouží jemu, ta, která mu dává svou sílu na to, aby dělal ty velké a důležité věci ve městě.

Časem se však začala ptát a zjišťovat, co to vlastně dělá. Nezjistila to. Vypadalo to, že je nějakou šedou eminencí, poradcem, knězem, nebo někým, kdo se neustále musí schovávat, schovávat své blízké, aby jim nebylo ublíženo. Možná věděl přespříliš a byl pomocníkem v jistých vysokých politických kruzích.

Žena začala být časem nedůtklivá, nejistá a vztahovačná. Moc se vyptávala. Chlapík ji tedy jednoho dne odvezl do nějakého města a nechal ji tam.
Chodila tam jako tělo bez duše. Obětovala mu svá nejlepší léta, svou sílu, srdce i duši. Po letech soužítí a množství vypitých lektvarů se cítila vyprahlá, nešťastná a nevěděla co se sebou.
Zemřela po pár týdnech s myšlenkou, že její život bez něj, nemá smysl.