Kila drží a nejdou dolů. Jejím nešvarem je přejídání. Všechno musí sníst. Vše, co uvaří a vše, co zbude po ostatních. Přece to nevyhodí, to dá rozum. No a taky se jí nedaří uvařit jen tak akorát, vždycky je toho prostě nějak hodně. Pak to zase zbude, no a je to. Zase se to musí sníst, že?
Chce se cítit dobře a vnímat své tělo. Chce se hýbat, tančit, mít dostatek energie.
Ladíme se tedy na pocit přeplněného břicha, chvíle, kdy nic necítí, je otupělá a jen tráví ty porce jídla.
Dostáváme se do prvního příběhu.
Vidíme tlustého otupělého mnicha, který sedí na nějaké vyvýšeném místě a s povzneseným výrazem přijímá dary od lidí. Symbolizuje duchovno, možná zástupce Budhy. Je ten, ke kterému se klaní, ten, který sedává na stejném místě měsíce, roky a přijímá různé dary. Tato služba mu byla určena, je součástí práce mnichů v dané době na daném místě. Má se tam velmi dobře a zažívá velkou hojnost. Usuzujeme, že žije na královském paláci. Thajsko, Barma, něco takového.
Cítí obrovskou marnost a zklamání, že jeho duchovní cesta není “ta správná”. Není asketická, není plná duchovního cvičení a rozvoje, je jen plná žrádla. A modlitbami. A když se cítí špatně, je jídlo lékem na nepříjemné pocity.
Není to nic dramatického. Jen pouhé obžerství smutného mnicha. Jenže když to dělá celý život, sedí stále na tom jednom místě od rána do večera, podepíše se to hlouběji, než by člověk čekal.
Druhý příběh nás poslal úplně někam jinam. Do hladu, utrpení, bolesti. Vidíme muže, oděného do roztrhaných šedých hader, celého od bláta a prachu. Pracuje na nějaké stavbě, nebo láme kámen. Má pouta na nohách a na noc dostává i pouta na ruce. Spává ve stoje, ruce zavěšené v prostoru. Často si představoval, jak jí. Jaké to je, když je nasycen, jaké to je, když je přejezen. Když má plný stůl jídla, plný talíř, plné břicho. Jiné informace jsme tam nenašly. Galejničil až do roztrhání těla. Opět prodýcháno, propuštěno, doplněno do souvislostí.
A ještě něco do třetice. Ten den byly Dušičky a předkové se hlásili o pozornost taktéž. Bylo potřeba uctít jejich životy, které ne vždy probíhaly v dostatku a hojnosti.
EDIT: Kontrolní zpráva — předkům udělala krásný rituál (poslala mi fotku), cítí se báječně a jde jí naslouchat svému tělu a jeho potřebám. Jí tehdy, když má skutečně hlad.
Věřím, že se jí daří i tancovat. V konzultaci jsme totiž přišly na to, že ji nebaví cvičit, nebaví posilovat, běhat ale nutně potřebuje tancovat. Každý den a každý den jinak. Protože i ona, je každý den jiná.