Na konstelace pro podnikatelky přichází s tématem cenotvorby. Neodvažuje si určit adekvátní cenu za práci, cítí nejistotu, jestli vůbec může. Pracuje v oblasti poradenství, má úžasnou citlivost, přesah a moudrost a v tom, co dělá je určitě báječná.

Má pocit, že byla jedna z “upálených” a proto se bojí vyjít ven. A ještě si říct o peníze. Odpovídám jí, že je to možné. Upálených a ukamenovaných čarodějek bylo spousta. A některé čarodějky tohle zažily i několikrát.

Stavíme zástupkyni za její život “tam tenkrát”. Ale nic z ní nemůžeme dostat, chodí sem a tam a prý ji brní ruce. Stavíme zástupkyni za její “klientelu”, ta ji chvíli se zájmem pozoruje a pak se tváří znuděně. Přidáváme ještě zástupkyni za “něco”. Něco, co se tam stalo. Tak tu, pro změnu, taky brní ruce a kouká na zadavatelčinu zástupkyni.

Konstelace se nikam moc neposunuje. Je to nečitelné, neurčité a nijaké.

Ani já to nemůžu najít. Hledám upálenou čarodějku a necítím žádnou stopu něčeho takového. Tento příběh je spojený s něčím jiným. Nemůžu vyloučit, že by klientčina duše tuto zkušenost neměla, ale teď to prostě nepřichází. Ladím se i přes zadavatelčinu zástupkyni a taky nic. Temno.

Po chvíli si tato zástupkyně sedá na zem a jen pokyvuje hlavou sem a tam. Vypadá taková tumpachová.

Klientela si sedá taky na zem, prý ji bolí břicho. Po chvíli se lehá na zem.

Jo! Tak přeci se tam něco stalo!
A mně to pak přichází! Mám to!

Žádná čarodějka, žádná trpící nešťastnice, která pomáhala rodit děti a sbírala kořeny kostivalu za úplňku. Kdepak.

Šaman to byl!

Mladý, nezkušený a snaživý. Žili na nějaké ostrově a široko daleko neměl nikoho, od koho by se učil. Jednoho dne dal všem ostrovním dětem medicínu. Nevíme, jestli byli nemocní, nebo je to mělo nějak osvítit, dát požehnání, lepší život,…
Jenže se stala chyba. Spletl liánu. Její kořen byl o něco víc toxičtější než ten, co původně zamýšlel. Všechny děti, které vypily tuto zázračnost zemřely. Jejich duše ho strašily po celý zbytek života. Odešel z vesnice, nějakou dobu se potuloval po džungli, než zemřel s pocitem trestu a viny.

Zadavatelka začala plakat. Není jednoduché koukat na skutky, které se kdysi dávno staly a vy dodnes cítíte jejich pachuť. Dokonce to někde uvnitř tušíte, ale nejste schopni to ani pojmenovat, natož uchopit.

Zadavatelčina zástupkyně stále seděla se svěšenými rameny a se sklopenou hlavou občas pohybovala sem a tam. Tak jako celou konstelaci. Souvislosti k tomuto obrazu mi však došly až doma. Šaman byl totiž evidentně permanentně sjetej.

Konstelaci si zadavatelka prodýchává, zpracovává, nechává odejít duše dětí a vnímá bolest jejich rodičů. Bere si zodpovědnost za své činy. Lépe to bohužel neuměla a to, co se stalo, se prostě stalo.

Po chvíli se energie mění. Jde cítit úžasná úleva a vysvobození. Zadavatelka se usmívá, spadl z ní balvan jako blázen. Možná neměla až takový strach si říct o peníze, jako strach, že se to zase nepovede. Že se něco stane. Něco strašného samozřejmě.

Doporučuji, klientce, že by bylo dobré čerpat z jejích šamanských zkušeností. To je totiž speciální odměna. Když zpracujeme traumata a bloky, dostaneme se hlouběji ke své moudrosti a ke svým zkušenostem, na které naprosto lehce navážeme. Nebo si něco někde přečteme a hned nás napadá spousta souvislostí. Nebo to je takové to “samo se se to”. Prostě to, co se zázračně děje, jako když sundáte žábu, která sedí tam, kde to teče a ono se to začne dít. Naprosto přirozeně.