Mluvily jsme spolu podruhé. Naše první setkání proběhlo na začátku roku. Tenkrát jsme řešily, proč nemůže mít děti. Každé její dítě totiž samovolně v těhotenství zemřelo. Těhotenství ani miminka po terapiích a konstelacích nenabízím a rovnou hlásím, že se to podařit může (mám tyto klientky) a nebo se to nepodaří, protože prostě, z nějakého důvodu, děti mít třeba nemá. S tím já už nic, bohužel, neudělám.

Ani jedna jsme tenkrát netušily, že v tu dobu, kdy jsme spolu mluvily, byla těhotná. A nebo se pletu, byla těhotná a já na to už úplně zapomněla. Důležitá informace však je, že se tohle miminko rozhodlo zůstat a milá žena, se kterou bylo těhotenství téměř zdravotně neslučitelné, se chystá na příchod svého dítěte.

Má plánovaný císařský řez. To, co ji strašně trápí, je, že vzhledem ke svým zdravotním komplikacím (které jsou skutečně komplikované) se porod pokazí a ona na porodním sále zemře.

Naše práce bude jednoduchá, Je to jasný. Půjdeme pravděpodobně do minulých životů, kde skutečně zemřela při porodu.

Nejprve se nám ukazuje jeden z životů. Vidíme upracovanou unavenou ženskou, chudobnou chatrč a pět malých capartů kolem. Postupně zjišťujeme, že žena je naprosto životně unavená, znechucená. Má deprese, úzkosti a cítí silnou potřebu ukončit svůj život. Je jí skutečně špatně a nemá sílu to změnit. Jediná možnost, jak to udělat, v souladu s Bohem a církví, je zemřít “přirozeně”. Brána nebeská není pro sebevrahy, to je jasný.
Zemřela, když byla v 5. měsíci. Podvyživená, vyhublá na kost, vyčerpaná, s pocitem vlastního prokletí.

S klientkou provádíme obvyklý proces — skládáme souvislostí, pouštíme, přijímáme, zpracováváme.

Druhý příběh byl zajímavější. První náhled máme na rodící ženu. Jak jinak 🙂 Postel i místnost, ve které leží, vypadá honosně. Žena je unavená, plná vzteku a bezmoci. Rodí pátý den a vypadá to špatně. Má šlechtické postavení, velký majetek, o který se velice dobře stará. Spoustu poddaných, které řídí a organizuje. Je velmi schopná podnikatelka.
Jenže tělu jen tak neporučíš. Navíc to bylo v době, kdy lékařství bylo postaveno na pouštění žilou a to na problémy s placentou, která ucpala průchod dítěti moc nefungovalo. Jelikož byla bohatá a vznešená, porodní bábu taky neměla, protože ty byly pro chudé vesnické ženy.

Žena při porodu nakonec zemřela i s dítětem. Zklamal ji dvorní lékař i svět kolem.
Jsme tam s ní, věnujeme jí pozornost, kterou kdysi nedostala. Narovnáváme to, co můžeme narovnat, čistíme.

Klientka cítí obrovskou úlevu. Dostává spoustu různých souvislostí a moc dobře se se šlechtičnou poznává. Jsou si totiž velmi podobné. Až na to, že klientka není v současnosti vévodkyně ani kněžna. Už chápe, proč nedůvěřuje lékařům, proč se bojí, že při porodu zemře. Tuto zkušenost si pamatovala její duše totiž velmi dobře. V těchto dnech si její duše řekla o to, aby se trauma mohlo uzdravit. To se tak prostě děje. Ono si to umí samo zavolat a prostě si to jen tak přijde.

Loučíme se s větou, že pokud má žít, žít bude. A jednou nastane čas, kdy bude muset zemřít. Jednou to prostě přijde. Ale během porodu to asi nebude. Tohle už totiž má za sebou a ví, že už se minulost opakovat nebude. Už totiž nemusí.